Svátek má: Dita

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Debakl

Skončily krajské volby a první kolo voleb senátních a jejich poselství je zcela jasné – čeští občané rozhodně odmítli politiku Fialovy vlády.


Voliči buď k volbám znechuceně vůbec nepřišli, nebo masivně volili hlavní opoziční stranu ANO, která zaznamenala drtivé vítězství.

Detailům volebních výsledků v jednotlivých krajích nemá smyslu se na tomto místě podrobně věnovat – od sobotního odpoledne je jejich rozborů ze všech hledisek všude plno. Je třeba pouze zdůraznit, že vedle triumfu ANO stojí za zmínku fenomenální vítězství hejtmana Kuby s jeho čistou ODS kandidátkou v Jihočeském kraji a lidovce Grolicha v barvách koalice SPOLU na jižní Moravě. V jejich případě voliči ocenili vedle jejich nezpochybnitelné úspěšné a viditelné práce pro region i jejich charismatické a vědomě se od linie vedení jejich partají odlišující politické osobnosti. To je jasný důkaz, že voliči neodmítají paušálně politické strany jako takové, ale politiku, kterou právě dnes jejich vedení provádí.

A je třeba opakovat, že Fialův pětikoaliční projekt těžce pohořel. Z ODS se pod jeho vedením stala jakási nová Unie svobody, partaj zcela popírající své kořeny a původní pravicový konzervativní ideový základ. Dnes je beztvarým útvarem nadbíhajícím levicovým progresivistům a bez mrknutí oka uskutečňujícím jejich politiku. Fialova vláda poslušně a iniciativně přejímá a realizuje všechny bruselské zelené plány, které ničí českou ekonomiku a její perspektivy i životní úroveň občanů. Chlubí se tím, že v době českého předsednictví pomohla prosadit nejděsivější součásti Green Dealu, a neváhá podle přání špiček EU rozbíjet V4 a ničit spolupráci s tradičními přáteli a spojenci naší země Slovenskem a Maďarskem, které se odvažují v EU prosazovat a hájit vlastní národní zájmy. Psí poslušnost předvádí Fiala a spol. vůči Bidenově demokratické administrativě USA, jíž se snaží zavděčit extrémistickými postoji vůči konfliktům na Ukrajině a na Blízkém východě. Netají se nepřátelstvím vůči Donaldu Trumpovi a konzervativním silám v Západní Evropě, které získávají na síle.


V domácí politice vláda prokazuje nekompetentnost v hospodářské oblasti – zcela propadla v době energetické krize, která díky její politice znamenala a znamená v evropském srovnání extrémní zvýšení cen energií, zcela netečná byla vůči nárůstu inflace a tápe kolem státního rozpočtu, jehož vládní výdaje není schopna omezit. Stabilizovala jej pouze všeobecným zvýšením daní a úsporami na úkor seniorů. Umožňuje a podporuje přisátí ohromného počtu pokrokářských aktivistických neziskovek na státní aparát a veřejné zdroje a jejich neomezený vliv na vládní politiku a společnost.

Víkendové volby ukázaly, že většina voličů tuto politiku jednoznačně odmítá. Přestože premiér Fiala se snaží svůj debakl popírat a tvrdit, že vlastně o nic nejde, že se jednalo o krajskou politiku a ne politiku celostátní, drtivé vítězství opozice říká něco zcela jiného. Bylo to až na malé výjimky (Kuba, Grolich, Půta) referendum o vládě a její politice. Volby ukázaly, že lidé odmítají západní progresivismus, před nímž Fiala zcela kapituloval, a servilně mu slouží. Potvrzuje to fatální knockout, který utrpěla ve volbách Pirátská strana, která prakticky zmizela z krajské scény a její vedení po této katastrofě podalo demisi. Tento koncentrát levičáckého zeleného progresivismu, který si Fiala příznačně přibral do vlády, u nás nahrazuje západoevropské zelené. Za tři roky ve vládě se zcela zdiskreditoval a směřuje po právu k zániku.

Česká veřejnost nezapomněla na svou zkušenost s komunistickou totalitou, nechce se dožít návratu starých poměrů jenom zabalených v novém zeleném kabátě, chce svobodu, chce prosperitu, chce mír. Dnešní Západ, kterému Fiala do roztrhání těla slouží, směřuje jinam. A to je problém.

Lidé opakovaně ve volbách vyjadřují nespokojenost s poměry a politikou, ale nic se nemění. O všem se rozhoduje jinde, jejich hlas nemá význam. Tak jako v minulých volbách do Evropského parlamentu – můžeme si volit, jak chceme, Ursula je zpět a jede se ve starých kolejích ještě rychleji. Ani tyto krajské a senátní volby na politickém statu quo nic nezmění a je velká pravděpodobnost, že k podstatné změně politiky a poměrů nedojde ani po volbách parlamentních příští rok. Svěrací kazajka EU to nedovoluje. Politická demokracie i na národní úrovni zkrátka přestává fungovat a ztrácí smysl, jímž je průběžná změna politiky a řešení problémů společnosti podle pravidel. To znamená že nás a Evropu čeká doba velkých otřesů, zmatků a nejistot. Problémy a nespokojenost budou jenom narůstat. Jedno je totiž jisté – to co nám Fiala a spol. vnucují, nemůže fungovat a většina lidí to už poznala a odmítá to.

Jiří Weigl

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Jiří Weigl 

11. března 2025
Sedm týdnů po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do funkce se zdá být náš svět vzhůru nohama.

Muži v ofsajdu

Muži v ofsajdu

Jiří Weigl 

26. února 2025
Spojené státy, Rusko a Ukrajina v neskutečném tempu jednají v různých formátech o ukončení války na Ukrajině.

Ukrajinská deziluze

Ukrajinská deziluze

Jiří Weigl 

18. února 2025
Konflikt na Ukrajině a jeho řešení se posouvá směrem, který je logický a dávno předvídatelný, ale který si dosavadní česká a evropská zahraniční politika odmítaly v záchvatech svého „wishful thinking“ připouštět – rusko-americká proxy válka se blíží ke konci,...

Trumpova ofenzívní defenzíva

Trumpova ofenzívní defenzíva

Jiří Weigl 

11. února 2025
Již tři týdny svět přihlíží bezprecedentní smršti kroků staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Jiří Weigl 

28. ledna 2025
Celý svět s velkou pozorností, nadějemi a sem tam s obavami sleduje, jak se staronový americký prezident Donald Trump ve velkém stylu ujímá vlády ve své zemi a svými rychlými kroky a prohlášeními mění politickou atmosféru všude kolem nás.

Ne návratu do padesátých let

Ne návratu do padesátých let

Jiří Weigl 

14. ledna 2025
Začínáme žít v podivné éře. Po čtyřech dekádách studené války, kdy se dvě supervelmoci a jimi vedené bloky držely navzájem v klinči, a po euforickém období fukuyamovské iluze konce dějin po pádu komunismu se najednou zcela zjevně vracíme zpátky.