To, že se připojili lidé jako je Jan Urban a někteří další mě nepřekvapilo. Proto jsem tomu nevěnoval velkou pozornost. Jsou to okrajové figury, které nikoho nezajímají a jejichž názory prakticky nemají žádnou váhu. Stejně tak bývalý brněnský primátor Vokřál, což je politické nemehlo, které vstoupilo do politiky jako slon v porcelánu, aby po čase z politiky vypadlo jako z dobré restaurace, kde se dobře pomnělo a zapomnělo zaplatit... Teď by tento člověk  měl být jako  bývalý brněnský politik jakýmsi hostitelem nebo jedním z hostitelů sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tedy prvního sjezdu tohoto krajanského sdružení po odsunu německého obyvatelstva z našeho území od roku 1945, k němuž dojde v rámci republiky. Proto ty útoky na prezidenta Beneše, který je trnem v oku těmto lidem a samozřejmě také sudetoněmeckému landsmanšaftu. Je to jakási dělostřelecká příprava před ztečí. Vadí jim dekrety prezidenta republiky vydané v roce 1945 a později schválené vesměs v  roce 1945  československým parlamentem. Tyto dekrety již v jejich tehdejší podobě sice prakticky neexistují, ale byly rozpuštěny v existujícím, tedy platném právním řádu České republiky. A stejně tak v právním řádu Slovenské republiky.

 Nedávno jsem sledoval pořad Václava Moravce Fokus a úplně mě šokovalo vyjádření bývalého premiéra za ODS Topolánka, který přispěchal v rámci oblbování mladé generace, k němuž tento pořad ČT bezpochyby slouží, s tvrzením, jež je zcela ahistorické a fakty naprosto nepodložené. Prezident Beneš prý to byl, kdo způsobil, že Košický vládní program z roku 1945 byl programovým dokumentem, který  špatně dohodnul s komunisty. Ti v roce 1945 tvořili významnou část československé politické reprezentace v Košicích. Jednak toto tvrzení není tak úplně pravdivé. Edvard Beneš byl jedním z  československých politiků, kteří byli přítomni v Košicích, ale tíhu jednání za nekomunistické strany nesli jiní. Prezident republiky s ohledem na svoji ústavní roli nechtěl působit jako někdo, kdo je zaměstnáván každodenními politickými dohady a spory. Chtěl být politickou osobností stojící nad stranami. Připisuje se mu ostatně výrok, který charakterizuje jeho prezidentství v letech 1945 až 1948: "Jsem ústavní prezident, mám názory jaké má vláda". Prezident Beneš tedy nebyl nositelem porážky či zrady v řadách nekomunistů, která pak vedla k vítězství komunistů v únoru 1948. Síla pozice komunistů a nekomunistických stran se při jednání v Košicích  odvozovala  především  od situace na frontách druhé světové války. Bylo čím dál zřejmější v době, kdy počátkem roku 1945 probíhala jednání v Košicích, že celé území republiky anebo jeho rozhodující část  obsadí do konce války Sovětská armáda. Ostatně, celá československá politická reprezentace dobře chápala, jaký byl přínos Sovětského svazu ke konečnému vítězství nad německým fašismem. Sovětský svaz prostě měl na konci války pro nás rozhodující význam. A pokud by byl např. v letech 1942 nebo 1943 vojensky poražen, k čemuž nescházelo mnoho, žádné vyjednávání mezi československými politickými stranami o uspořádání politických poměrů ve vlasti po válce by se nekonalo.


Ať si to lidé jako je M. Topolánek uvědomují či nikoliv, byli zneužiti pro účely manipulace s českou veřejností před sjezdem sudetoněmeckého landsmanšaftu tak, aby tento sjezd co nejvíce zasáhl do politického života Českého státu. Je to prostě koordinované úsilí části českých politických a společenských elit, které má vést ke zpochybnění osobnosti a politiky Dr. Edvarda Beneše a tím například i jeho politických rozhodnutí, včetně tzv. prezidentských dekretů. A samozřejmě řady dalších kroků, včetně odsunu německého obyvatelstva, respektive spravedlnosti tohoto dějinného rozhodnutí. Buďme upřímní, k rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva došlo na konferenci velmocí v Postupimi, tedy na základě rozhodnutí velmocí. Ty chtěly  primárně zabránit budoucím válečným konfliktům ve střední Evropě. Každá z těch velmocí, které se zúčastnily Postupimské konference k tomu přistoupila z jiných důvodů. Sověti samozřejmě z těch důvodů, aby si udrželi co nejdéle ve střední Evropě mocenský vliv. Británie, protože ve dvou světových válkách prakticky ekonomicky vykrvácela a nechtěla dále ztrácet svou ekonomickou a politickou sílu v dalších konfliktech ve střední Evropě. A Spojené státy, tak těm to bylo tak trochu jedno, ale zapadalo to do jejich koncepce bezpodmínečné kapitulace Německa, kterou konec konců právě ony za prezidenta Roosevelta začaly prosazovat.

 Tedy, buďme obezřetní, pokud Pithartové, Topolánkové s další budou snižovat morální kvality, schopnosti a politiku Edvarda Beneše. Jde jim o to, abychom uznali to, co není v českém národním zájmu. Ostatně majetková a další vyrovnání s Německem byla uskutečněna již ve smlouvách ze 70. a také 90. let, kdy jsme se vzdali požadavků na reparace za druhou světovou válku. A na druhé straně Němci akceptovali to, že sudetští Němci už se nikdy ke svému bývalému majetku nedostanou. A vzájemné omluvy v tuto chvíli nemají smysl. Je zřejmé, že Československá republika, jediná demokracie ve střední Evropě v druhé části meziválečného období (tedy ve 30. letech) byla rozbita fašistickým Německem za aktivního přispění naprosté většiny sudetoněmeckého obyvatelstva v Československu. To nikdo nemůže popřít, ani rozporovat.

Je potřeba jít dál a není nutné se vracet do minulosti a obnažovat rány, které už svým způsobem čas zacelil. Ovšem lidé jako jsou Pithart, Topolánek, Vokřál a spol holt přijdou v takovém případě o živnost. Ale o svých 5 minut slávy nepřijdou. Já bych to ale nazval spíše jejich hanbou.