V srpnu je možné hovořit o podstatně lepších číslech nežli v červenci.

Domácnosti ani firmy již tolik nevnímají vnější rizika. Islámský stát a teroristé jsou daleko, brexit se zatím neprojevil s žádnými praktickými negativními důsledky, inflace se udržuje na velmi nízké úrovni, což vyplývá například z nižších cen energií a pohonných hmot. Firmy se těší z objemů nových  zakázek.

Lepší nálada než minulý měsíc zasáhla také český průmysl,  a dokonce i české stavebnictví. Pokud jde o české stavebnictví, tak to nemá oporu v tvrdých ekonomických datech.

V příštím měsíci již tedy může tento průzkum, pokud je o stavební výrobu, vypadat úplně jinak, pokud vláda nepřijde s nějakými konkrétními opatřeními na podporu českého stavebnictví. A zdá se, že nic takového vláda zatím nechystá. Ba ani dílčí programy věnované například podpoře bytové výstavby v některých segmentech výstavby - sociálních bytů, nájemních obecních bytů a družstevního bydlení.

Mezi respondenty klesly obavy ze zhoršení ekonomické situace, nezaměstnanosti a inflace.

Zdá se tedy, že růst HDP jako měřítka výkonu ekonomiky ve III. čtvrtletí má slušné vyhlídky.  Meziroční růst  HDP ve II. čtvrtletí kolem 3 procent se nejspíše nebude opakovat.

Meziročně se růst HDP i s ohledem na vysokou základnu III. čtvrtletí 2015 bude pohybovat ve III. čtvrtletí  někde mezi 2 – 2,5 % růstu.

Zajímavá jsou v této souvislosti německá čísla. Jestliže včera německá odborná i další média velmi pozitivně reportovala index nákupních manažerů, dnes již po zveřejnění indexu IFO taková euforie nepanuje.

Index IFO zachycuje náladu v německých firmách v měsíci srpnu. A pesimisticky vidí situaci do budoucna  německé firmy zejména  v oblasti maloobchodu a velkoobchodu a také průmyslu. Naopak dosti optimisticky do budoucna vidí situaci stavební firmy.

Ať tak nebo onak, je potřeba počkat na tvrdá ekonomická  data. Ale zdá se, že německý hospodářský růst nemusí být ve druhé polovině roku nějaký zázračný. Může se pohybovat někde mezi  1,5 až 2 %, a to spíš směrem k nižší hranici tohoto intervalu, meziročního vzestupu.

To ovšem v situaci plné zaměstnanosti v německé ekonomice, kde chybí celá řada pracovníků ve vysoce specializovaných a odborných profesích, je slušný růst.

Pozorovatel si nemůže nepovšimnout rozporu v postoji německých a českých firem a domácností ve vztahu k jednotlivým segmentům ekonomiky.

ČR je neprůmyslovější zemí Evropy a v německém hospodářství hraje mnohem větší roli, v relaci k dalším sektorům ekonomiky, nežli v českém, sektor služeb. Proto čísla týkající se problémů v růstu maloobchodu a velkoobchodu hrají pochopitelně větší roli v Německu nežli u nás.

Naopak, pro zajímavost, ve Francii došlo, pokud jde o index nákupních manažerů, k jistému zlepšení a zdá se, že optimistické vnímání budoucnosti je jednoznačnější než v německém průmyslu.

Pro ECB to je jistě znamením toho, aby pokračovala v politice kvantitativního uvolňování, tedy tištění dalších miliard eur, a politice záporných úrokových sazeb.