Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Časy se mění…

Dlouhodobě a pozitivně posedlý snahou vrátit do života našich dětí více přirozeného pohybu si průběžně vyhledávám různá související data.

Klesající míru pohybu mladých lidí dokreslují i průzkumy, které mapují, kolik času stráví děti před obrazovkami televizí, tabletů a „chytrých“ telefonů. Tyto moderní komunikační prostředky jsou dnes běžnou součástí našeho každodenního života, většina dětí je používá již od útlého věku, poskytují neomezený přístup k zábavě, informacím a komunikaci s ostatními lidmi. Hlídáme si ale, jestli se z dobrého sluhy velmi brzy nestává špatný pán?

S aktuálními opakovanými zjištěními Střediska analýz a empirických průzkumů Sanep na téma Pohyb a zdraví jsem vás už seznámil. Viděli jsme, že děti stále více vyměňují pohybové aktivity za „aktivní“ interakci s moderními elektronickými přístroji, v jejichž společnosti tráví stále více času denně. Tento trend trávení volného času dětí byl pro mě smutný a varující. Pro porovnání mě zajímalo, jaká je situace ve světě. Vyhledal jsem si průzkumy renomovaných agentur na toto téma z různých zemí světa a nechtěl jsem věřit vlastním očím. Zjistil jsem totiž, že napříč zeměkoulí (Velká Británie, Francie, Německo, Singapur, Hongkong, Austrálie, USA…) jsou děti připoutány k různým obrazovkám většinou ještě mnohem déle, než u nás!

Vrcholem, který mě dokonale uzemnil, byly výsledky výzkumu American Academy of Pediatrics, publikované už v roce 2019 v časopise Jama Pediatrics. Podle nich trávily americké děti ve společnosti telefonů, tabletů a televizí v průměru více než 7 hodin denně. Tento výzkum také ukázal, že děti věnují aktivitám na těchto zařízeních více času než ostatním denním aktivitám, k nimž patří zejména spánek, škola, pohyb, jídlo, či rodinné interakce. Tato data mi přišla skutečně k neuvěření a říkal jsem si, že když toto bylo běžné ještě před koronavirovou pandemií, jak to musí asi vypadat dnes! A jak brzy bude obdobná situace u nás! Mé úvahy náhle přerušila z rádia znějící píseň Časy se mění v podání někdejších Golden Kids. Na to, že v šedesátých letech minulého století Zdeněk Rytíř skvěle přebásnil původní originál Boba Dylana, si můžeme vzpomenout už jen my „zkušenější“.

Uvědomil jsem si, že se časy skutečně rychle mění. Není to tak dávno, kdy nás rodiče museli hlídat, abychom si nejdříve splnili povinnosti a teprve potom šli ven, což většinou znamenalo nějakou více či méně náročnou, ale vždy fyzickou aktivitu. Fotbalová „okýnka“ nebo hokej s tenisákem jsme hráli tak dlouho, než nás máma zavolala domů, nechtělo se nám, ale poslouchat se muselo, byly jsme děti a rodiče nám prostě přirozeně a se zájmem o naši budoucnost organizovali život. Jasně, měli jsme výrazně méně možností odreagování a volnočasového vyžití než dnešní děti a možná i proto nás do pohybu nemusel nikdo nutit.

Dnešní praxe v mnoha rodinách vypadá, bohužel, tak, že děti si ve volném čase vybírají činnosti samy a čím dál častěji sahají právě po telefonech. Rodičům to vyhovuje, děti si hrají, nezlobí a oni jim nemusejí vymýšlet nějaký program. Tady se samozřejmě velmi omlouvám odpovědným rodičům, kteří se naopak dětem po všech stránkách věnují. Takových je třeba si vážit a podporovat je.

Ve čtvrté sloce zmíněné písně se zpívá:
Tátové a mámy přistupte blíž, jsme vaše děti a s dětmi je kříž,
zlobíme od mala, nechcem jít spát, teď ke spaní vhodná chvíle není.
Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát, každý ví - časy se mění.

Můžeme snad jen dodat, že ten kříž s dětmi nesou skutečně hlavně jejich rodiče a měli by se snažit pomoct dětem vybrat tu správnou životní cestu. Nebojím se říct, že je to vlastně jejich povinností. Vzhledem k fyzickému, psychickému i sociálnímu zdraví dětí je omezení fyzicky pasivní zábavy a návrat pohybu do jejich životů nezbytný. A doufejme, že už není více než za pět minut dvanáct!

Zdeněk Ertl