Jak dlouho jim potrvá, než si na ni zvyknou, a znovu začnou rozfoukávat válečný ohýnek a tvrdit, že Rusové straší, a tyto zbraně stejně nepoužijí.
V pátek jsem byl postát u plakátu s nápisem NE VÁLCE a světýlek, která svítila, aby byl vidět, a aby přiměla Brňany k zamyšlení. Stál jsem ve skupince, které svým počtem nepřesáhla dvacet účastníků. Bylo mi docela jedno, zda stojím s levičáky, pravičáky, případně zahrádkáři, protože to heslo je nad vším. Nevím o ničem, co by mělo lidi víc spojovat. Především pak ty, kteří mají většinu života teprve před sebou. Proto mi přišlo úsměvné, že nejvíc stojí o mír ti, pro které jejich vlastní smrt nebude pro okolí nečekaným překvapením. Jak je možné, že mi připadá, pro ty co jdou kolem nápis „NE VÁLCE“ nezajímavý, dokonce provokující a dráždivý. Pán, který prošel kolem nás tam a zpátky hlasitě poznamenal: „No moc vás tu není, to je dobře!“ Proč je to dobře? Pro Boha proč je to dobře??? Copak nemá rodinu, jen toho psa, co ho doprovázel? Nevím, co proletělo hlavou paní, která mi chvilku předtím povídala, že jako malá holčička měla být v posledním transportu z Brna, který už Němci nestihli vypravit. Snad to neslyšela. Nekomentoval jsem to.
Jaká nemoc to zachvátila Evropu, že lidé ztratili schopnost se ve svém vlastním zájmu postavit proti rozšiřování války? Copak se v Brně nenajde víc jak hlouček občanů, kteří se viditelně, rozsvícením světel kolem nápisu NE VÁLCE postaví snaze nás do ní ještě víc zatáhnout? POKUD O MÍR NESTOJÍME, TAK SI HO NEZASLOUŽÍME. Ale zasloužíme si tím smrt? Co myslíte?