Za daných okolností není nic divného na tom, že se ministryně obrany Jana Černochová předvádí před veřejností s pozoruhodnými požadavky na zvyšování platů vojáků. Kromě toho, že tím pečuje o svůj obraz v očích voličů před blížícími se volbami, snaží se tím řešit i závažný resortní problém: potíže s doplňováním stavů české armády. Jde na to přes peníze, protože nic jiného není k disposici. Naši miniaturní armádu neovládá ideologie vlastenectví, pocitu povinnosti bránit tuto zemi proti vnějšímu nepříteli. Voják, který podpisuje smlouvu, se zavazuje k bránění zájmů, jimž možná nebude rozumět a dává na vědomí, že je srozuměn s vysokým rizikem ztráty života. Nedivím se, že se zájemci nehrnou a ministryně dělá, co umí, aby potřeby námezdního vojska zabezpečila. Má pravdu v tom, že  lidé, kteří jsou ochotni prodat svůj život, mohou mít vysoké nároky. Možná  současně usiluje i o zpevnění svého postavení vůči profesionálnímu velení armády, ale nejsem si tím jist. 

V každém případě je čitelná a musím uznat, že asi nic jiného dělat nemůže. Zcela na okraj ale podotýkám, že tím nevyjadřuji souhlas se současně platnou koncepcí obrany proti vnějšímu ohrožení státu. 

Další křikloun, který se vtírá do pozornosti veřejnosti požadavky  na zvyšování platů svých svěřenců, je ministr vnitra Vít Rakušan. Policejní sbor je  přece jen větší voličská skupina než armáda, takže jeho chování je rovněž  pochopitelné. Stejně jako Jana Černochová má starosti s naplněním stavů podřízeného sboru. Jeho požadavky jsou umírněnější než ty, jež uplatňuje Jana Černochová, ale i tak je nelze přehlédnout. Jsem dalek toho, abych popíral opodstatněnost nároků vojáků i policistů. Práce policistů je obtížná, společensky prospěšná, zasluhuje přiměřenou odměnu. I na ně dopadá zdražování stejně jako na nás všecky. Požadavek na zvýšení platů je srozumitelný, oprávněný. 

Zajímavé je, že oba ministři bojují za příjmy svých svěřenců s vědomím, že ve státním rozpočtu nejsou peníze na pokrytí jejich požadavků. A jsou ve vztahu vzájemné konkurence: pokud se nakonec peníze najdou, čím více urve Jana Černochová pro vojáky, tím méně zbyde pro Rakušanovy policisty a  obráceně: uspokojení nároků policistů může jít na úkor zájmů vojáků. 

Vedle armády a policie existuje také Vězeňská služba. Jako voličská skupina je nezajímavě malá. Pro občany státu je velmi důležitá, protože díky ní občané obcí, v nichž se nacházejí věznice, mohou klidně spát bez obav, že je přepadnou uprchlíci z věznice, nebo že v „jejich“ věznici dojde ke vzpouře. Práce příslušníků Vězeňské služby je velmi obtížná a namáhavá, v jistém smyslu náročnější než práce policistů a vojáků v době míru. Jakmile jednou nastoupí do služby, jsou nepřetržitě v permanenci bez možnosti někam si odskočit a odpočinout si. Pracují s odsouzenými nejrůznějšího druhu, z nichž někteří jsou nebezpeční. Příslušníci Vězeňské služby by zcela samozřejmě také uvítali zvýšení platů. Jenže za ně žádný politický křikloun nebojuje. Tichošlápek Pavel Blažek, jenž předstírá, že řídí ministerstvo a přes ně resort spravedlnosti, si uvědomuje, že i příslušníci Vězeňské služby by si zasloužili zvýšení platů, ale zjevně se spoléhá, že se nakonec nějak „svezou“ s policií, pokud vůbec nakonec na zvyšování platů budou peníze. Proto se do hlasitého boje k Janě Černochové a Vítu Rakušanovi nezapojil. Příslušníkům Vězeňské služby proto hrozí, že se svými nároky ostrouhají kolečka. Bylo by to ovšem vůči nim nespravedlivé. 

Ještě hůř je na tom Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), poměrně malá služba, jež je jako voličská skupina nezajímavá. Nestojí nad ní žádný resortní ministr, který by vedl politický zápas o pokrytí jejích potřeb. Je podřízena přímo pánubohu, tedy fakticky je „bezprizorná“. Pardon, je podřízena přímo předsedovi vlády, který možná o svém nadřazeném postavení ani neví. Je ale natolik zavalen nejrůznějšími „vznešenějšími“ úkoly, že nelze očekávat, že péče o nároky příslušníků GIBS se dostanou do popředí jeho zájmu. 

Vládě asi nakonec nezbude nic jiného, než přesuny mezi rozpočtovými kapitolami aspoň nějaké prostředky na zvyšování platů příslušníků ozbrojených sborů opatřit. Je-li prostředků málo, je třeba věnovat zvýšenou pozornost spravedlivosti jejich rozdělování. Je to choulostivá záležitost, kterou bude jistě se zájmem sledovat veřejnost. Bylo by špatné, kdyby malé ozbrojené sbory zůstaly se svými nároky ve stínu těch velkých. Výše zmínění politici se budou ucházet o hlasy voličů. Prosazování přemrštěných nároků služeb stejně jako jejich zanedbávání může politiky připravit o hlasy.