Svátek má: Státní svátek

Politika

Velikost textu:

Dopisy z Vídně: Když ruka ruku myje

Dopisy z Vídně: Když ruka ruku myje

Snad nikdy nevystihovalo toto přísloví situaci v rakouské politice tak výstižně… A nikdy se ty ruce nemyly tak dlouho, jak po posledních volbách, píše naše dopisovatelka z Vídně.

Sebastian Kurz a Van der Bellen
3. února 2020 - 07:20

Předvolební námaha, získat hlasy voličů, nebývalá vynalézavost v úderech pod pás, mistrovská režie v usměrňování médií koho zostudit a koho podržet, ale hlavně jak ovlivnit lidi, kteří postrádají talent samostatně myslet, to všechno přineslo ovoce. Až později se ukázalo, že pro mnohé nestravitelné.

Příznivý mediální vítr dul výlučně do plachet tyrkysových. Kapitán lodě, Sebastian Kurz, který přece jenom nebyl v politice tak zkušený, jak se zdálo, měl co dělat, aby se nepotopil i s ní. Ale o co slabší v navigaci, o to silnější v propagaci.

A tak se nikdo nedověděl, jak to vlastně s tou Ibiza-aférou, která byla jeho šampiónem v závodech o moc, doopravdy bylo. Dokumentace byla zlikvidována společně s ministrem vnitra Kicklem, který se ze všech sil snažil „přijít na kořen věci“. Kdyby měl více času, bylo by se mu to povedlo. Ale  to by byl šok určitě  větší, než ten, co přišel po volbách.

A sice ten, že se dala dohromady partaj ÖVP- lidová, s partají  Zelenou, nepovedeným to červeným hybridem.

Náš kancléř Kurz, mistr v míchaní barev, kterému by mohl i Rembrandt závidět, nás tak zblbnul, že jsme už ani nevěděli, která barva patří těm dobrým a která těm zlým. On sám žongloval po celou dobu míčky jednou černými jednou tyrkysovými. Až teď, tři měsíce po volbách, nám došlo, že chameleon může barvy měnit jak potřebuje, ale jeho pravá tvář není k poznání.

Zelený Kogler byl jediný kandidát pro koalici ,který kancléři  zbyl. Naoko odhodlán neustoupit  od zásadních stanov ani o píď… ve skutečnosti ochoten ke všemu ve vědomí, že taková šance se mu už nikdy v životě nenaskytne.

Sebastian Kurz věděl, že k tomu, aby si nasadil korunu po které touží a kterou má na dosah ruky, nemá jinou volbu.  

A my jenom doufáme, že se konečně vyznáme v barvách. Lidová partaj je už zase černá, nemusí se přetvařovat a mejkapovat na tyrkysovo. Zelení si ponechali původní barvu, za to se vzdali hned na začátku pár svých zelených principů. Že nezůstane jenom u těch prvníách ústupků je zřejmé už z toho, jak byla rozdělena ministerstva.



Sebastian Kurz si pro svoji partaj prosadil deset ministrů,  Werner Kogler  „obdržel“ čtyři  !!!!!! Ministryni justice paní Zadic se musela přidělit  ochranka navíc, protože okamžitě po jejím křtu do funkce začala dostávat výhružné dopisy.  

Všem bylo naprosto jasné, že tato „sflikována“ koalice nebude moct dlouho předstírat harmonické partnerství. A po prezentaci prvních rozhodnutí nových ministrů je nám jasné i to, že tato politická mesalliance nemůže mít  dlouhou trvanlivost.

Kanzléř Sebastian Kurz si prosadil a dosadil „svoje lidi“.  Tudíž za každou cenu lojálních. Plnících  direktivy. Proto se může teď starat o záležtitosti mezinárodní, cestovat po světě a vykonávat zdvořilostní návštěvy. V Bruselu byl uvítán, jeho politika dána za vzor celé Evropě.  To nám sice nahnalo husí kůži, ale po tom všem zmatku za poslední měsíce, máme dost dalších vizí EU,  kdy snad koncerny a pastevci začnou komponovat společné symfonie pro fujaru a buben,  a tak jsme se tímto tématem odmítli zatěžovat.


Komentář mé přítelkyně Edeltraud,  po ukončení sondovací klausury (tyto dny se odebrali všichni znovu do další v Kremsu, nádherný to klášter, nádherná to krajina, určitě i nádherná to restaurace), byl velice pragmatický: „…No, konečně přestane náš domovník agitovat a začne zase zametat schody …už to v domě vypadalo jako někde v Rumunsku…“

Franz začal zase chodit na antikvární dražby. Tlak se mu upravil,  odkdy mluví zase o umění a ne o těch „vyžírkách a parazitech…“ kteří tyjí z našich daní.

Nebereme ho vážně, on sám ty daně obchází, jak jen může, takže nemá právo házet ve skleníku kameny.

Paní profesorka Gertrud přestala srovnávat římského zákonodarce Sullu s našími neschopnými ministry vnitra i justice a  Macchiavelliho s kancléřem Kurzem. Cituje teď převážně Lao-tse. Posloucháme jí zdvořile i rádi, i když víme, že filosofy v našem století už nikdo nebere vážně a ty, co je citují, také ne.

Jedině Helga má problém:  Krásný a drahý modrý kostým, který si před rokem koupila, si ještě pořád netroufá nosit. Modrá barva není doslova zakázána, ale taky není ráda viděna. Momentálně se neprodává.   A přitom se nám moc líbila. Ta zelená nám totiž vůbec nejde k pleti.

Předvádění se kompletního ansámblu nových ministrů, na čele s „triumvirátem“ Kurz-Kogler-VdBellen nám poskytuje občas také určité rozptýlení. Všichni mají nasazeny ty své masky. Ale  jak se pod nimi potí a funí … ve strachu, že jim ujde nepromyšlené slovo nebo poznámka, které se nějaký mazaný žurnalista chytne a rozmázne jej hned příští den, pozorujeme s požitkem.


Snad jedině pan prezident žádnou masku nemá, on prostě „takový“ skutečně je. A také se nebojí říct to, co si opravdu myslí. Za prvé si ho žádný žurnalista netroufne chytnout za slovo  a žádný politolog, kterých je v Rakousku jako hub po dešti (a všichni dycinky navlas stejného názoru, pokud jim ho někdo nezmění),  nehodlá jeho výroky analyzovat. A normální občan se nad nimi už dávno přestal divit nebo rozčilovat. Jsou věci, kterým se říká „tabu“. Pozastavovat se nad nimi nemusí být vždycky nebezpečné. Někdy jenom zbytečné.

Nová koaliční „lokomotiva“ se rozbíhá… Zatím nejistě, sem-tam brzdí sama, sem-tam „je  brzděna“, sem-tam neví, jestli má výhybku přehodit, nebo zůstat na původní koleji.


Personál, jedno které partaje, dělá začáteční chyby, někdy jenom  diletantské, někdy i nebezpečné. Rozbíhá se a hned zase couvá.  Opozice nerespektuje jízdní řád, určený centrálou a spouští závory kdy se jí zachce. A teď má k tomu zcela volnou ruku.

Ministři patřící straně lidové mají chytrého, přímo mazaného šéfa.  Takže když si sami neporadí, poradí jim on.

Ministři patříci straně zelených jsou na tom se svým šéfem hůř. Musí se spoléhat na svůj vlastní rozum a schopnosti….

Osud si s nimi opravdu zahrál.

Teď už nebudou stačit jenom zelené brýle nebo brčálově zelená kravata, se kterou šokoval šéf Zelených Werner Kogler, na bále v Opeře… Nu což, když bude nejhůř, mohou si ministryně ještě vždycky pořídit zelenou sukni…..

Ve vládě tedy jsou. Po dobu zatím zkušební. Podle toho, jak si povedou. Nebo co provedou. A to oni moc dobře ví. To víme moc dobře i my všichni….

Ruku v ruce s někým, kdo se svými  partnery nejednal nikdy  v  rukavičkách!

Když ruka ruku myje…. A nikde  se to neprovádí důkladněji, než v politických sférach. Zajímavé, že právě tam,  kde  se to s čistotou rukou už dávno nepřehání.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)