Svátek má: Teodor

Zprávy

Velikost textu:

Times: Trumpovo druhé funkční období bude skutečnou hrozbou!

Times: Trumpovo druhé funkční období bude skutečnou hrozbou!

Přestože Donald Trump pokračuje v hlasitých prohlášeních, jeho plány zahraniční politiky na druhé funkční období ještě nejsou zcela jasné.

Ilustrační foto
31. srpna 2020 - 04:20

Uvádí to korespondent britských The Times Henry Zeffman.

Ačkoliv se jedná o poměrně rozsáhlý materiál, neměl by čtenářské pozornosti uniknout. Ostatně se jedná o takovou maličkost, jakým směrem bude možná postupovat dosud jediná supervelmoc na světě – Spojené státy americké.

Jak novinář poznamenává, většina odborníků souhlasí s tím, že americký vůdce se nechce ponořit do složitosti diplomacie a, pokud bude znovu zvolen, tak velkého úspěchu nedosáhne - ale určitě bude i nadále bourat mezinárodní organizace a škodit aliancím Washingtonu.

V roce 2018 prezident Trump, kkdyž oznámil své rozhodnutí uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele a přesunout tam americké velvyslanectví, to nazval „dlouho nazrálý krok k prosazení mírového procesu“ - minulý týden však při vystoupení své kampaně na shromáždění příznivců ve státě Wisconsin hovořil zcela odlišným způsobem a řekl jásavému davu, že Jeruzalém byl uznán jako izraelské hlavní město kvůli americkým evangelickým křesťanům, kteří se, jak prezident okamžitě dodal, „radují ještě více než samotní Židé“, píše dopisovatel The Times ve Washingtonu Henry Zeffman.

Jak se novinář podotýká, že to, zda je takové hodnocení pravdivé, není zcela jasné, ale jedna věc je jistá: tato slova byla pro Trumpa vzácným okamžikem upřímnosti, protože v zásadě připustil, že vnitropolitické cíle sledované vedením ovlivňují zahraniční politiku Ameriky.

„Co je obvykle pozorováno během druhého funkčního období prezidentství? V zahraniční politice dochází k prudké změně, protože prezidenti již nemohou prosazovat zákony, které potřebují,“ říká Elizabeth Saundersová, profesorka na School of International Relations na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Jak Saundersová vysvětlila v rozhovoru s The Times, američtí vůdci „se od svého znovuzvolení stali chromými kachnami“.

Pokud má Trump nějaké plány zahraniční politiky na druhé funkční období, dosud je nezveřejnil, pokračuje Zeffman. V prezidentově oficiálním programu, které oznámilo jeho ústředí kampaně, je zahraniční politika popsána pouze pěti poněkud amorfními body pod obecným nadpisem „Zahraniční politika ve stylu Amerika především“, včetně příslibů „zastavit nekonečné války a vrátit vojáky domů“, „přinutit spojence přinést spravedlivé příspěvek „k věci společné obrany a“ k likvidacií mezinárodních teroristů, kteří vyhrožují, že Američanům ublíží“.

Teoreticky by bylo možné spekulovat o tom, jak se bude Trump chovat v oblasti zahraniční politiky analýzou jeho rozhodnutí během prvního funkčního období, ale v žádném případě se ne všichni odborníci domnívají, že v mezinárodní politice tohoto „neobvyklého vůdce“ je obecně nějaké „spojovací vlákno“, píše autor. „Velmi jasně prokázal, že se příliš nezajímá o mezinárodní vztahy, příliš jim nerozumí a ani jim nechce rozumět. V tomto smyslu se nic nezmění,“ řekl The Times Mark Katz, profesor Katedry veřejné správy na Univerzitě George Masona ve Virginii.

Arthur Herman, vedoucí výzkumný pracovník v analytickém centru Hudsonova institutu a „apolog zahraniční politiky prezidenta“, novináři představil opačný názor - podle něj se v Bílém domě vyvinula jasná „Trumpova doktrína“. „Trumpova doktrína je taková, že tam, kde jsou ohroženy národní zájmy Spojených států, je žádoucí a dokonce nutné přijmout opatření na jejich podporu," cituje autor Hermana. „V rámci této doktríny se mezinárodním organizacím a smlouvám, ať už OSN, Pařížské dohodě o klimatu nebo WTO, nepřikládá velký význam.“ Jinými slovy, tato doktrína je rozšířením „Ameriky především“, ale jak zdůrazňuje Herman, to neznamená, že se Amerika snaží jednat osamoceně. „Spojené státy mají povinnost hájit své zájmy nezávislým jednáním. Pokud se jí podaří zároveň získat podporu svých spojenců, skvělé. Co by mohlo být lepší? Koneckonců, každý miluje být součástí společné věci. Ale v případě konfliktů musí prezident jednat sám, aby chránil americké zájmy. To je nežádoucí možnost, ale právě se to stalo,“ vysvětlil expert.

Nespokojenost Trumpa se světovým řádem

Jak korespondent The Times připomíná, Trump, dlouho před svým neočekávaným volebním vítězstvím, vyjádřil hlubokou nespokojenost se světovým řádem, který se vyvinul po druhé světové válce a rolí Ameriky v něm: V roce 1987 koupil celý reklamní část v The New York Times za 100 tisíc dolarů. A vypustil inzerát, ve kterém negoval závazek Washingtonu chránit své spojence po celém světě - a přestože v té době psal o Japonsku, jeho sdělení bylo obecnější. „Ochrana celého světa pro tyto země je ekvivalentem stovek miliard dolarů, ale zároveň je tato ochrana pro ně mnohem důležitější než pro nás,“ oslovil současný americký prezident veřejnost. „Je na čase, abychom ukončili své obrovské rozpočtové schodky tím, že donutíme Japonsko a další země, které si to mohou dovolit, za všechno zaplatit. Ať se tyto bohaté země zdaní, ne Amerika.“ V tomto oznámení lze již rozeznat zárodek Trumpovy nespokojenosti s NATO - a tedy i jeho rozhodnutí stáhnout 12 tisíc amerických vojáků z Německa, aby tak potrestal neplatící stát za to, že odmítl udržovat výdaje na obranu na správné úrovni, říká Zeffman.

Podle odborníků na zahraniční politiku, pokud Trump opět vyhraje v listopadových volbách, bude „energicky“ pokračovat v rozbíjení mezinárodních organizací, které podle jeho názoru jednají se Spojenými státy tak nespravedlivě. „Jestli Trump vyhraje, pokusí se dále posílit úplné vyřazení těchto institucí ze hry. Bude si myslet, že mu nic v tom nezabrání,“ je přesvědčena profesorka Saundersová. „Škody na architektuře mnohostranných vztahů budou hmatatelné a nezvratné.“ Jednou z takových organizací, která již vykazuje známky bezprostředního kolapsu, je skupina G7, z níž se skupina G8 stala po roce 2014, kdy bylo z ní vyloučeno Rusko, uvádí korespondent The Times. Letos měl Trump uspořádat výroční summit tohoto klubu - a v souvislosti s pandemií navrhl zorganizovat akci online, ale pak trval na tom, aby vůdci většiny zemí G7 přijeli do Spojených států osobně, ale nakonec to odmítl a na základě této myšlenky oznámil svůj záměr znovu začlenit Rusko do klubu a čelil tvrdému odporu ostatních vůdců.

Jak zareagují spojenci

Jak Zeffman zdůrazňuje, i když se Trump aktivně nesnaží přeformátovat mezinárodní organizace, jeho znovuzvolení by mohlo vést ke skutečnosti, že spojenci Washingtonu vážně přehodnotí svou strategii jednání s Amerikou. „Myslím, že si mnozí z našich spojenců mysleli: „Dobře, Trump vyhrál volby, to je samozřejmě nějaký druh nedorozumění, inteligentní lidé by ho nikdy nevyvolili"- a začal čekat na následující volby, ve kterých ho voliči vyženou,“ řekl autorovi materiálu profesor Katz. „Ale pokud znovu získá podporu, a pokud to američtí voliči dokážou zopakovat, budou si moci zvolit někoho, jako je Trump, potřetí. A podle mého názoru země pochopí, že budou muset přijmout určitá opatření. Trumpovo druhé funkční období bude skutečnou hrozbou pro americké spojenectví a vztahy s jinými zeměmi.“

Vyjednávání pro vyjednávání


Prezidentova nechuť vůči mezinárodním organizacím není stejně silná jako nechuť ke spolupráci: Trump, autor „The Art of Making Deals“ („Umění uzavírat dohody“), je připraven podepsat dohody na dvoustranném základě a jednat jako prostředník mezi páry zemí, jako tomu bylo v nedávných dohodách mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty, které se pravděpodobně staly jeho hlavním zahraničněpolitickým úspěchem po celé období, zdůrazňuje Zeffman. Ale i zde, jak věří Katz, se skrývá problém - faktem je, že prezident je přitahován myšlenkou samotného uzavření transakcí, zatímco o jejich obsahu nepřemýšlí. „Zdá se mu, že je schopen vyjednávat s nepřátelskými režimy a že umírají touhou s ním jednat. Touží po stejném triumfu, jaký Nixon dosáhl v Číně, a cítil, že ho získal vyjednáváním se Severní Koreou. Tato jednání však netrvala příliš dlouho,“ citují odborníka The Times.


Od nějaké doby Trump začal prohlašovat, že ve druhém funkčním období bude schopen rychle uzavřít novou dohodu s Íránem - tento měsíc to oznámil čtyřikrát během pěti dnů a na jedné ze svých kampaní zaměřených na získání finančních prostředků, kterou slíbil potenciálním sponzorům, a že v případě vítězství se dohodně s Íránem za čtyři týdny, píše autor.

V roce 2018 Trump opustil „jadernou dohodu“ uzavřenou administrativou jeho předchůdce Baracka Obamy, což vyvolalo protesty ostatních signatářů dohody, včetně Velké Británie; jeho demokratický rival Joe Biden zároveň řekl, že po vítězství ve volbách se „jaderná dohoda“ vrátí. Jaká by nová dohoda navržená Trumpem mohla být, není zcela jasné, ale nejvyšší íránský vůdce Ali Chameneí již řekl, že se neúčastní žádných vyjednávání, dokud Washington nezruší protiíránské sankce, uvádí Zeffman. Trump zjevně doufá, že jeho znovuzvolení šokuje Írán natolik, že se vrátí k jednacímu stolu, ale očividně nemá žádné plány, co dělat dál - a jeho zvláštní vyslanec pro Írán, který na svém místě pracoval dva roky, tento měsíc rezignoval, tvrdí novinář.

Podle profesora Katze, vzhledem k tomu, že Británie, Čína, Německo, Francie a Rusko neopustily původní „jadernou dohodu“, nebude Írán pod tlakem, který Trump očekává. „Není jasné, jaký druh dohody navrhuje. Zdá se mi, že ostatní země ho vnímají jako izolovanou stránku,“ uvedl expert v rozhovoru se Zeffmanem.

I přes celou „hromadu příslibů“ o nové dohodě s Íránem se ve druhém volebním období s největší pravděpodobností stane hlavním směrem zahraniční politiky Čína - americkému prezidentovi se již podařilo vyhrožovat návratem milionu pracovních míst z Říše středu do Spojených států a uzavřít společnostem, které se přenesly produkci do ČLR, přístup ke smlouvám s federální vládou USA a dokonce „volat Čínu k odpovědnosti za umožnění rozšíření koronaviru po celém světě“, uvádí autor. V posledních týdnech Trumpova administrativa podnikla kroky k úplnému zákazu čínských společností sociálních médií TikTok a WeChat v USA, uzavřela čínský konzulát v Houstonu jako prý „útočiště špionů“ a uvalila sankce na čínské úředníky považované Washingtonem za odpovědné za zásah proti demonstrantům v Honhkongu, píše.

Podle Hermana by Trumpova snaha zastavit šíření čínského vlivu po celém světě mohla mít pro americký kurz ve vztahu k Rusku určité důsledky. Jak odborník vysvětlil v rozhovoru pro The Times, skutečnost, že Trump, který mluvil s obdivem o Vladimíru Putinovi dlouho předtím, než se stal prezidentem, nijak nespěchá „začít mluvit o porušování lidských práv a všech těch věcech“ s tím, že americký vůdce chce „hledat“ jemu potřebný tón ve vztahu s Moskvou. „Pokud dojde k nepřátelské situaci jak s Čínou, tak Ruskem, bude tato situace pro Spojené státy nevýhodná," uvedl Herman. „Ale pokud bude Rusko, i když ne úplně spolupracovat, pokud jde o zadržení čínského vlivu, ale alespoň si zachová neutrálnější postavení, můžeme předpokládat, že jsme se prakticky vyhnuli potřebě dělit náš strategický kapitál."

Je pravda, že Trumpovu rétoriku vůči Číně lze interpretovat i jinak - jako nevyhnutelné zostření na pozadí pandemie a nadcházejících voleb, které budou v případě jeho vítězství nahrazeny smířlivějším tónem zaměřeným na dosažení dohod: ačkoli nyní Trumpovy se osobní vztahy s prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem zhoršily, za poslední čtyři roky byly i příjemné chvíle a USA a Čína podepsaly obchodní dohodu, píše Zeffman. Nicméně, jak varuje profesorka Saundersová, jakékoli pokusy po pandemii naladit vztahy s Pekingem jsou ohroženy prezidentovou neochotou jít do složitosti mezinárodních vztahů.

Trumpovy rozhovory s Kim Čong-unem se nepovedly ne proto, že by vážná dohoda o kontrole zbraní s Pchjongjangem byla v zásadě nemožná, ale proto, že taková dohoda vyžaduje pečlivou přípravu před setkáním vůdců. Trump podle Saundersové „nic neudělal - neměl velvyslance, nikomu nedal oprávnění připravovat jednání, jen to vzal a odletěl na místo, uspořádal focení a nakonec ničeho nedosáhl“. „Takže pokud chce Trump dospět k dohodě s Čínou - poté, co vyklidil ministerstvo zahraničí, po všech svých prohlášeních, kdy ztratil podporu svých spojenců a bez jakékoli přípravy - pak by neměl počítat s vážnými úspěchy," cituje The Times expertku.

(kou, prvnizpravy.cz, thetimes.co.uk, foto: arch.)