Svátek má: Státní svátek

Zprávy

Velikost textu:

Polsko bojuje za svobodné Bělorusko, ale samo ztratilo důvěryhodnost

Polsko bojuje za svobodné Bělorusko, ale samo ztratilo důvěryhodnost

Polské orgány důrazně podporují běloruskou opozici, obhajují demokracii, volný trh a sblížení mezi Běloruskem a Západem. Přičemž ale samotné Polsko v poslední době ustupuje od demokracie, píše Le Monde.

Varšava má sama problémy s demokracií
14. září 2020 - 11:04

Tento týden v Polsku vítali běloruskou opozičnici Světlanu Tichanovskou na základě protokolu oficiální návštěvy, píše Le Monde. Tato situace jasně ukazuje, že Polsko chce být v čele zemí, které podporují „svobodné Bělorusko“. Polský předseda vlády tak během setkání s Tichanovskou slíbil, že brzy poskytne ekonomický plán, který by ukázal, že Evropa je pro Bělorusko otevřená.

Polsko tak v očích běloruských úřadů potvrzuje jejich představu „padoucha“. Lukašenko neustále trvá na tom, že protesty pro jeho rezignaci jsou cizím spiknutím, zejména polským. Podle něj chce Polsko znovu získat příhraniční regiony Běloruska, které mu patřily v letech 1919 až 1939.

Samotné Polsko všechna taková obvinění popírá, ale zároveň se netají svými diplomatickými aktivitami v běloruském směru. Z její iniciativy bylo tedy svoláno mimořádné zasedání Evropské rady, které mělo dát odpověď na snahu běloruského lidu o změny. Oznámilo také zvýšení sponzoringu nezávislých médií a obětí běloruského režimu.

A takové aktivity nejsou pro Polsko novinkou, píše autor článku. V roce 2006, po volbách a protestech v Bělorusku, Polsko udělilo stipendia studentům, kteří byli z politických důvodů vyloučeni z běloruských univerzit. Opoziční kanál Belsat vysílá z Polska.

Podle odborníků došlo v Polsku od roku 1991 k určité politické shodě ohledně její východní politiky. A dnes, i když existuje velmi vysoká polarizace veřejného mínění, místní orgány jednomyslně podporují opoziční Bělorusko. Samotný koncept od padesátých let stanoví, že nejlepším způsobem, jak překonat ruské „imperialistické“ nároky, je podpora nezávislosti Běloruska, Ukrajiny a Litvy.


Z tohoto důvodu muselo Polsko opustit svůj vlastní imperialismus, a to navzdory skutečnosti, že na některých územích sousedních států zůstává polské obyvatelstvo. O tom svědčí přinejmenším skutečnost, že v polském parlamentu žádná strana nikdy nepožadovala revizi hranic (ovšem v polských médiích jsou zcela běžné požadavky na opětovné připojení oblasti Grodna k Polsku, stejně tak vznáší i otázku Lvova na Ukrajině – pozn. red.).

Polsko ale obvykle svým východním sousedům slibuje demokratizaci, tržní ekonomiku a sblížení se Západem - to vše, k čemu samo po pádu sovětského bloku dospělo. Jakmile Polsko vstoupilo do NATO a EU, stalo se obhájcem expanze těchto organizací na východ. Polsko také hrálo roli prostředníka při řešení regionálních krizí, například na Ukrajině. A dnes ji Alexander Lukašenko vyčítá, že je spojena s „barevnými revolucemi“.

Zkušenosti z Kyjeva, který evropská volba stála Krym, a konflikt na Donbasu zároveň Polákům ukazují, že v případě ruské intervence by se situace mohla stát nebezpečnější pro celý region, než kdyby Lukašenka zůstal u moci. Autoritářské režimy jsou vůči ruskému vlivu zranitelnější než demokratické a právě současný prezident učinil Bělorusko závislým na Rusku. „Největší hrozbou pro bezpečnost Běloruska je Lukašenko," citují noviny polského politologa.

Důvěryhodnost samotného Polska jako misionáře demokracie je však dnes narušena, poukazuje autor článku. Zejména podotýká, že polské orgány převzaly kontrolu nad médii a soudy a staví se také proti právům LGBT komunity. Z tohoto důvodu se novinář domnívá, že západní státy nereagují na výzvy Polska, aby podnikly aktivnější kroky v běloruské otázce, dodává Le Monde.

(kou, prvnizpravy.cz, lemonde.fr, foto: arch.)