Svátek má: Jeroným

Zprávy

Velikost textu:

Jak se dal rakouský prezident „na švestkách “ nachytat….

Jak se dal rakouský prezident „na švestkách “ nachytat….

Prezident Van den Bellen působil na Rakušany svými - bohudíky jenom občasnými - projevy ve stylu profesora marxistické filosofie, jako člověk konzervativní, kterému je už jenom pomyšlení na vybočení ze zažitých regulí cizí a myšlení v nesouladu s ním dokonce nelibé.

Tak tady seděl pan prezident...
2. června 2020 - 03:20

A právě tento rakouský zelený guru etiky a principů, se dal doslova „nachytat na švestkách“. Slováci by řekli „…nachytali sme ho na hruškách“… Jedno, které ovoce to bylo, jisté je, že se mu neudělalo dobře. Bylo totiž ještě nezralé, píše naše dopisovatelka z Vídně.

S velikým sebezapřením se  rakouská opatrná vláda rozhodla dopřát lidu zase potěšení chodit do restaurací a lokálů (v počtu i čase značně omezeném).  Ale jenom pod podmínkou, že majitel dodrží závěrečnou hodinu 23.00. Jinak ho nemine pokuta až ve výši 30.000,- euro. (Závěrečná hodina lokálů bude prodloužená do 01.00 až od 3. června t.r.)

Nikdo by nepočítal s tím, že jeden z prvních hříšníků, který toto nařízení nebude respektovat, bude prominentní manželský pár: Pan prezident a jeho „first lady“.

V italské nóbl restauraci, kde požívá privilegií „štamgasta“, měl konečně zase příležitost shodit ze sebe všechny starosti s národem, který si nedá poradit, že jenom v naprosté oddanosti EU je jeho spása a jedině zelená partaj je zárukou té pravé humanity a ochráncem lidských práv.

Pan prezident si nevšiml, že je už 0.20 příštího dne….a že vlastně překročil časový limit, kdy už měl být doma, tedy v Hofburgu, o více než hodinu. A policajti, patro-lující v ulicích starého města, jestli jsou vládou nařízená opatření také dodržována, jeho výmluvě, že se zapomněl dívat na hodiny, nějak nevěřili. Ani když mu to dosvědčili další tři  „přísedící“, také čas nesledující
.

Kolemjdoucí žurnalista z „Kronen Zeitung“ považoval tuto náhodu za své životní terno. Ten ležérní přístup pana prezidenta, v duchu „…no bóže, těch pár minut…“ ho namíchnul. A majitel restaurace, který přispěchal na pomoc panu prezidentovi tvrzením, že „…přesně ve 23.00 restauraci zavřel, další jídlo ani nápoje neservíroval, ale nemůže přece zakázat hostům, aby si nesedli na židle před restauraci“, ještě „přilil oleje do ohně“, resp. do článku, který vyšel hned ráno.



Pan prezident reagoval jako obvykle při svých faux-pas… zlehčujícím způsobem, odvoláním se na toleranci (hlavně pokud jde o jeho osobu). Vždyť jako jediný kuřák ignoruje  zákaz kouření v Hofburgu. A jako jediný si může dovolit brát si svého  pejska do prezidentské kanceláře.  (Což by vlastně nemělo být jenom prezidentskou výjimkou. Potěšující je postoj některých firem, které tuto tendenci, když to jejich program dovoluje, už zavádějí.)

Příkladem tedy nejde pan prezident svému národu v žádném případě. Tentokráte ale neměl čas promyslet si výmluvu ve svém sofistikovaném stylu a tak jenom prohlásil, že pokud bude majitel restaurace pokutován, zaplatí pokutu za něj.


Náš kritický debatní kroužek, se k tomu vyjádřil tentokráte nejednotně.
  • Franz prohlásil, že s platem stejným jako má americký president, může si ten náš klidně dovolit hrát si na kavalíra. Kromě toho považuje za vyloučené, že by  prezident vůbec nějakou pokutu dostal. To se už nějak zařídí, aby náš „rytíř bez bázně“vyšel z toho i bez hany.
  • Edeltraud, která vysedává v restauracích, dokud nezačnou číšníci stavět židle na stoly, byla šokována tou vysokou pokutou pro majitele restaurace. Přece si nemohl dovolit říct prezidentovi, aby vypadnul, že? Tím, že mu oznámil, aby si ještě rychle objednal co by chtěl, ho vlastně upozornil, že je závěrečná, ne…?
  • Pan Meierhofer, hotelier po čtyři generace , přispěl k debatě poznámkou, že tato „reklama“ přinese majiteli nóbl-restaurace tolik nových hostů, že tu pokutu nejpozději do měsíce „dožene“.
  • Můj názor, že tento přestupek nám prezidenta „z lidského hlediska“ spíše přiblíží, protože všichni nějaké to obcházení přísných pravidel máme za sebou, nebo i před sebou, tentokráte neobstál.
  • Gertrud, profesorka se kterou si jinak vzájemně notujeme, mi oponovala, že tento postoj pana prezidenta svědčí o tom, že citát: „….co je dovoleno bohovi…“  mu vešel do krve. A už dávno si není vědom, že přebírá někdy způsoby z té druhé části citátu.
  • Demokratka Juki si přisadila kousavou poznámkou,  že first lady je stejně “založená“. Zelená partajnice, která každý rok demonstrovala na chodníku před Operou, proti návštěvníkům „Opernball“, třídním to nepřátelům… Po svém „štěstí“ kdy se stala „první dámou“, přešla z povykujícího hloučku levicových demonstrantů před Operou, do prezidentské lóže v Opeře. A to bez uzardění.
  • JUDr. Gerhard konstatoval, že touto, pro průměrného občana normální příhodou, se pan prezident sám vyšachoval z práva  filosofovat o tom, co se má a nemá.


Vědomě obešel, resp. ignoroval zákon, který prakticky sám schválil.  Po celou dobu karantény, která národu naložila na záda těžká břemena, vyzýval k disciplině a vzájemné ohleduplnosti. Teď ukázal jakou váhu těmto vlastnostem on sám přikládá. Tím licenci kazatele a karatele ztratil.

Kvůli takové banalitě, řeklo by se… Ale právě banality jsou těmi kapkami, kterými číše přetékají.

Pan prezident se stal prominentem. A v řadách prominentů není místo pro ideály nebo principy. Nejsou proto ani vhodné na pozici, která je vyžaduje. Měli by zůstat soukromníky. A žít na „velké noze“, jenom když si na ni sami vydělají. Pak by měli právo i na ty vlastní „lidské chyby“. Bez té bohorovnosti a arogance, kterou si ve svých politických výšinách velice rychle osvojili.

Ale  hlavně by si měli uvědomit, že změna klímatu ohrožuje i ty jejich zelené pastviny. A ta změna „klímatu“  nabývá v Rakousku znovu na tempu. Že sebou přinese změny více politické, než ekologické, je více než pravděpodobné.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)