Svátek má: Vítězslav

Zprávy

Velikost textu:

Causeur: Rusofobie Západu od Karla Velikého až k našim dnům!

Causeur: Rusofobie Západu od Karla Velikého až k našim dnům!

Podle švýcarského politika Guy Mettana je rusofobie na Západě neustálým jevem, který začal již za dnů Karla Velikého.

Ilustrační foto
17. června 2019 - 10:15

Jak však řekl bývalý šéfredaktor Tribune de Genève v rozhovoru pro Causeur, zdroj nepřátelství vůči Rusku by měl být hledán mezi evropskými elitami, nikoliv lidmi. Paradoxem je podle experta, že Rusko zůstává nedílnou součástí Západu.

Podle švýcarského politika, bývalého šéfredaktora novin Tribune de Genève, Guye Mettana, je „rusofobie na Západě neustálým jevem, který se však ne vždy spoléhá na stejné politické a sociální síly“. Jak Mettan vysvětluje v rozhovoru pro Causeur, v roce 2015 vydal knihu o historii vztahů mezi Ruskem a Západem od doby Karla Velikého k ukrajinské krizi, počátek rusofobních nálad byl položen za vlády prvního císaře Svaté říše římské, po rozdělení křesťanské církve na východní a západní větve.

Pokud jde o současnost, Mettan přisuzuje ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi „ekonomické a politické znovuzrození“ Ruska po „chaosu“ 90. let, kdy země ztratila 40% svého HDP. To vysvětluje, podle odborníka, „nevysvětlitelnou“ z pohledu evropského vedení a veřejného mínění skutečnost, že Putin má stále značnou veřejnou podporu.

Označujíce Putina, částečně navracející své zemi bývalou váhu jako „nacionalistu“, Západ odmítá připustit, že jeho vlastní činy - totiž rozšíření NATO navzdory dohodám s prezidentem Gorbačovem - vyvolaly reakci Rusů: strach a připravenost k obraně, zdůrazňuje švýcarský politik.

Mettan si je jistý: i kdyby dnes, vzhledem ke vzestupu „populismu“ na Západě, Putin získal určitou popularitu mezi takzvanými „nacionalisty“ a „suverenisty“, „zítra Západ zřejmě zůstane rusofobní, ale možná z jiných důvodů, než dnes.“

Když mluvíme o rusofobii, politik v rozhovoru pro Causeur jasně rozlišuje mezi lidmi a politickými a mediálními elitami Západu. Podle něj je to právě v „elitním“ prostředí, kde stojí za to hledat rusofobii, zejména v hlavních sdělovacích prostředcích a mezi proevropskými politiky. „V kruzích současného vedení je možné konstatovat brovské množství propagandy,“ zatímco v lidovém prostředí neexistuje takové nepřátelství, naopak, existuje určitý zájem o Rusko, „jak na levé straně, tak na pravé straně“, poznamenává Mettan.


Jak přiznal politik, osobní událost mu pomohla objevit skutečné Rusko a cítit  vůči němu nespravedlnost postoje Západu: Mettan a jeho žena se stali rodiči přijaté ruské dcery. Novináře upozornil na neobjektivní pokrytí ruského tématu v západních médiích - na jedné straně nadměrná kritika a na druhé straně nerovnoměrné rozdělení zodpovědnosti.

„Možná se Rusko může zdát agresivní, ale určitě lze říci, že NATO je ještě agresivnější, a ne Rusové se v letech 1990–2010 ujali vojenské iniciativy,“ zdůrazňuje expert. „Kdo začal válku v Srbsku, na Středním východě, v Afghánistánu, v Iráku a v Libyi? Byly to USA.“ Rusko přitom zasáhlo do mezinárodního konfliktu pouze jednou - v Sýrii - a bylo označeno za hlavního darebáka. Události na Ukrajině v roce 2014 ukázaly skutečný rozsah zásahu Západu do jeho záležitostí: Spojené státy přiznaly, že investují miliardy dolarů ke změně režimu v zemi. „V Putinově oku vidí zrnko, ale nevšimají si břevna u druhého tábora,“ říká expert.

Paradoxem je, že při vší rusofobii na Západě je Rusko jeho nedílnou součástí, poukazuje Mettan.

Ve své poslední knize Mettan vykresluje nelichotivý portrét Evropské unie, kdy za hlavní problém autor považuje absenci „civilizačního projektu“. To je částečně důvodem problematických vztahů Evropy s Ruskem. „Rusko je civilizační projekt – k ujištění stačí si přečíst Putinovy projevy," řekl švýcarský politik. „Důležité je, že se tato vize se liší od ekonomického a technického pohledu.“ Přičemž „Evropa není schopna si představit sama sebe jako samostatnou civilizaci“, což vysvětluje vznik populistických hnutí, která se snaží naplnit toto vakuum.

Mettan se trápí nejvíce neustálým růstem „mezinárodního napětí“ v posledním desetiletí. Mluvíme o západním vměšování do záležitostí Středního východu a o snižování amerického vlivu a posilování Číny, což vede ke konfrontaci dvou velkých mocností. Je-li Evropa v tomto sporu nucena zaujmout stranu Spojených států, pak se Rusko přirozeně opírá o spojenectví s Čínou, aby nebyla ponechána sama.

Jak politik poznamenává, strategická pozice Evropy by ji mohla pomoci zaujmout vyvážené stanovisko v této konfrontaci a předložit své vlastní návrhy, což však vyžaduje alespoň minimální jednotu v rámci EU.

(kou, prvnizpravy.cz, causeur.fr, foto: arch.)