Svátek má: Nina

Zprávy

Velikost textu:

Afghánistán: Proč porážka USA začala již 7. října 2001?

Afghánistán: Proč porážka USA začala již 7. října 2001?

Když v říjnu 2001 začala invaze USA do Afghánistánu, stejně důležité jako přesné bombardování vybraných cílů a vyslání speciálních komand, bylo pro Američany vybrat si i afghánské spolupracovníky. Ale skončili v nekonečné pasti. Pro většinu bylo důležité, aby na spolupráci s USA vydělali.

Ilustrační foto
9. října 2020 - 07:20

Část nových afghánských úředníků a politiků byla povolána ze západních zemí zpět do Afghánistánu. Byl to dobrý nápad, ale měl velký háček: Přiletěli z planety dostatku do zoufale rozbité chudé země a chyběl jim bezprostřední kontakt s realitou lidí tam dole, kde byla bída, a o to větší doufání v novou vládu. Obecně věděli co se od nich očekává, ale uvádění potřebných opatření do praxe záviselo na financích a bylo plné chyb. Následkem byla korupce, kterou si lidé zajišťovali mnohé po svém, píše František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz…

Vyšla o tom řada knih, samozřejmě ne v ČR, ale na západě, především v USA.

Na otázku proč porážka USA v hornatém Afghánistánu začala již 7. října 2001 nám pomůže odpovědět osud prvního, Američany dosazeného, prezidenta Karzáího.

Ropný sluha prezidentem

Hamíd Karzáí, měl nějaké vůdčí postavení mezi kmeny kolem Kandaháru. Během mezinárodní konference o Afghánistánu v Německu v prosinci 2001 byl Karzáí vybrán různými protitálibánskými afghánskými politickými představiteli, aby se stal na provizorní šestiměsíční funkční období předsedou prozatímní vlády.

V roce 2002 byl zvolen prozatímním prezidentem během loya jirga (velké shromáždění), které se konalo v Kábulu.

Tak začal příběh, na kterém je dobře vidět jak zoufale provizorní byla spolupráce Američanů s afghánskými „osobnostmi“.

Karzai se nestal prozatímním šéfem (prezidentem) okupační afghánské správy na přelomu roku 2001 – 2002 náhodou, ale proto, že byl vlastně agentem amerických naftařů. V tisku se před 11. zářím 2001 objevily i mapy plánovaných plynovodů přes Afghánistán. Dobytí Kábulu Tálibánem v roce 1996 pro proamerické kšeftaře (a naftaře) perspektivní, protože nastolí pořádek. Tak se na to dívala i texaská společnost Unocal, která tehdy vlastnila 54 procent akcii konsorcia pro těžbu zemního plynu v Turkmenistánu.

Proto měl šanci plán na vybudování plynovodu z Turkmenistánu přes Afghánistán do Pákistánu a dále do Indie. Firma Unocal s Tálibánem vyjednávala i po příchodu Usamy bin Ladina do Afghanistanu (1996).

V dubnu 1997 byli nejvyšší představitelé Talibanu pozváni do USA do Texasu k rozhovoru o kšeftu. V lednu 1998 dal Tálibán zelenou konsorciu CentGasu (kde byl dominantně zaháčkován Unocal) a podepsal s USA smlouvu, ve které se přislíbil nenarušit pokračování projektu. 12. února 1998 byli představitelé Unocalu pozváni na slyšení Kongresu Spojených států, ve kterém sdělili, že dokud Afghánistán nebude stabilní, ostatními státy uznávaná vláda, je stavba plynovou ohrožena. V červenci 1998 se ruský Gazprom vzdal svých 10 % projektu, což mělo za následek pozastavení projektu 21. srpna a odstoupení Unocalu v 8. prosince téhož roku.

Po porážce Talibanu Unocal nevyloučil návrat ke starým plánům. Je jenom náhodou, že Hamid Karzai - bývalý poradce společnosti Unocal – se stal šéfem proamerické prozatímní vlády? Jiný bývalý poradce této společnosti, Afghánec žijící v USA, Zalmay Khalilzad, do Afghánistánu vandroval jako americký velvyslanec, a dnes ho známe jako šikulu, který letos  uzavíral s Tálibánem mír čili dohodu o stažení Američanů z Afghánistánu.



Spolupracoval s každým

Karzaí byl ukázkovým vlastencem, kdy v osmdesátých letech během sovětsko - partyzánské války v Afghánistánu sháněl peníze pro mudžáhidy. Po pádu poslední Sověty podporované vlády v roce 1992 se stal náměstkem ministra zahraničí ve vládě Burhánuddína Rabbáního a později ministrem pro plánování. Neschopnost vlády, korupce a chaos ho znechutily a stal se stoupencem hnutí Tálibán, slibujícího sjednotit zemi.

Když Tálibán dobyl Kábul a svrhl Rabbáního vládu, Karzáí ho podporoval, hlavně při shánění peněz a zahraničních kontaktů. Nelze se proto diviti, že byl také na americké výplatní pásce jako poradce společnosti Unocal.

Později však začal Tálibán kritizovat za jeho násilné praktiky. Ty kazily šance na dobré kšefty se zahraničím. V roce 1997 mu vůdce Tálibánu Muhammad Umar nabídl post diplomatického zástupce při OSN, Karzaí tuto nabídku odmítl a odjel do pákistánské Kvéty. Podle jiné verze naopak nechtěla mít OSN s násilnickým Talibanem nic společného, čili Karzaí by nikam nejel, i kdyby chtěl.

Karzaí pokračoval v kritice Tálibánu. Situace se vyhrotila, když byl v roce 1999 zavražděn jeho otec. Obvinil z vraždy Tálibán a definitivně se s ním rozešel. Nikdo o tom oficiálně nepíše, ale v té době jistě byl i nadále navázán na Američany. Proto se v roce 2001 stal blízkým spolupracovníkem generála Masúda, velitele protitalibánské Severní aliance, kterou podporovala CIA.

Oficiálně se píše, že Karzaí po začátku Operace Trvalá svoboda se postavil do čela polních protitálibánských velitelů a začal spolupracovat s americkou armádou. Spíše by mělo být napsáno, že tehdy již veřejně vystoupil jako kámoš USA, kterým byl i za doby Tálibánu jako poradce americké firmy.


Tichý kámoš Tálibánu

V červnu 2002 byl Karzáí formálně potvrzen ve funkci dvěma třetinami hlasů delegátů Loja džirgy, což je Velká rada tvořená kmenovými, politickými a vojenskými vůdci. Byla to spíše formalita, protože někteří účastníci Loja džirgy do konce hlasování nevydrželi a s přesvědčením o Karzáího vítězství šli spát.

Pro nás je zajímavé, že účastníci Loja džirgy od Karzáího uslyšeli v projevu o Tálibánu, že není třeba všechny Tálibánce šmahem odsuzovat: „…není tálib jako tálib". Paštunská část shromáždění ocenila jeho slova pochvalným mručením, protože Tálibán má dlouhodobě zastání mezi Paštůny na afghánské i pákistánské straně hranice.

Nakonec je Karzáí  jako bývalý prezident je v roli mírotvůrce s tím, že chce vycházet se všemi dobře – s proamerickou dosavadní vládou, kmenovými vůdci, i s Tálibánem. Karzai dokonce v červenci 2019 požádal vládu prezidenta Ghaniho, aby řekla Američanům – stáhněte se. Dodal: „Vláda by měla dosáhnout dohody s Talibanem a vyřešit současné problémy ve spolupráci všech Afghánců.“

Již loni jsem upozorňoval, že začátek amerického angažmá v Afghánistánu byla katastrofa: USA z Karzáiho udělali prezidenta, ale jeho skutečná autorita mimo hlavní město Kábul byla údajně tak omezená, že byl nazýván „starostou Kábulu".

Karzáí a jeho administrativa nebyli finančně ani politicky vybaveni k ovlivnění reforem mimo region v okolí Kábulu. Především v odlehlejších oblastech byly historicky pod vlivem místních vůdců. Karzáí se s nim snažil vyjednávat a chaos pokračoval.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)