Svátek má:
René
Komentáře
Stanislav Křeček
veřejný ochránce právZopakujeme Švédsko?
Vláda má ve svém programovém prohlášení závazek chránit „zranitelné občany“, ale mnozí z těch, kteří na semináři vystupovali, si nebyli jisti tím, kteří občané tuto ochranu potřebují…Ve středu 14.9 se konal v Poslanecké sněmovně seminář k problematice vyloučených lokalit. Za účasti poslanců a poslankyň , starostů a pracovníků sociálních odborů z obcí, zástupců ministerstev, Úřadu práce a i ombudsmana. Záznam z tohoto jednání lze vyhledat a vyslechnout názory zde přednesené. Nebude to povzbudivé poslouchání, ale všem to velmi doporučuji. Zejména v předvolebním čase.
Asi nikdo neočekával že uslyšíme snadno realizovatelné návrhy na řešení toho problému. Spíše byl konstatován obecně neudržitelný stav a padaly otázky. Sám jsem rozšířil jejich počet: jsou vyloučené lokality morálním nebo legislativním problémem? Jsou „vyloučeny“ už samotné části obcí ( „Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni“ se říkávalo kdysi v Praze) nebo jsou „vyloučeni“ nepřizpůsobiví lidé, kteří vytvoří vyloučenou lokalitu všude tam, kde začnou bydlet? Je tento problém vázán na etnicitu a jde tedy jen o romský problém? Jde o problém chudoby, který by vyřešil dostatek finančních prostředků? Ztratili obyvatelé těchto lokalit po dvaceti, třiceti letech na sociálních dávkách pracovní návyky, nebo je jen realizují - ke škodě české ekonomiky - v práci „na černo“? Chceme se dívat na rozpadající se záměry se školskou inkluzí, na děti, které přicházejí do školy a neznají hodiny, barvy, nikdy neviděli knížku a tisíce z nich ani nedokončí povinnou školní docházku? A může se tomuto stavu někdo divit, když tyto děti nevěří ve svoji lepší budoucnost a nevidí valného smyslu učit se a studovat když stejně podstatná část z nich skončí na sociálních dávkách? Bez poctivé odpovědi na tyto otázky, se ale nedostaneme k řešení problému, tak jako jsme se k němu nedostali za uplynulých třicet let…
Ale čím nahradit vyloučenou lokalitu? Tak jak to řešíme v mnoha obcích (brněnský Cejl např.) dnes, totiž vystěhováním dosavadních obyvatel jinam a opravou, přestavěním a modernizací dosavadní „vyloučené lokality“? Jednu odstraníme, ale vytvoříme novou… Ale existuje-li právo na bydlení – a já si myslím, že existuje – pak musí být zajištěno i těm, kteří nechtějí nebo neumějí bydlet v dnešních panelácích a městských domech, neboť společný prostor považují za součást svého prostoru pro bydlení, což je ovšem pro sousedské vztahy s těmi občany, kteří to vidí jinak, zničující. Vláda má ve svém programovém prohlášení závazek chránit „zranitelné občany“, ale mnozí z těch, kteří na semináři vystupovali, si nebyli jisti tím, kteří občané tuto ochranu potřebují…
Asi nikdo neočekával že uslyšíme snadno realizovatelné návrhy na řešení toho problému. Spíše byl konstatován obecně neudržitelný stav a padaly otázky. Sám jsem rozšířil jejich počet: jsou vyloučené lokality morálním nebo legislativním problémem? Jsou „vyloučeny“ už samotné části obcí ( „Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni“ se říkávalo kdysi v Praze) nebo jsou „vyloučeni“ nepřizpůsobiví lidé, kteří vytvoří vyloučenou lokalitu všude tam, kde začnou bydlet? Je tento problém vázán na etnicitu a jde tedy jen o romský problém? Jde o problém chudoby, který by vyřešil dostatek finančních prostředků? Ztratili obyvatelé těchto lokalit po dvaceti, třiceti letech na sociálních dávkách pracovní návyky, nebo je jen realizují - ke škodě české ekonomiky - v práci „na černo“? Chceme se dívat na rozpadající se záměry se školskou inkluzí, na děti, které přicházejí do školy a neznají hodiny, barvy, nikdy neviděli knížku a tisíce z nich ani nedokončí povinnou školní docházku? A může se tomuto stavu někdo divit, když tyto děti nevěří ve svoji lepší budoucnost a nevidí valného smyslu učit se a studovat když stejně podstatná část z nich skončí na sociálních dávkách? Bez poctivé odpovědi na tyto otázky, se ale nedostaneme k řešení problému, tak jako jsme se k němu nedostali za uplynulých třicet let…
Ale čím nahradit vyloučenou lokalitu? Tak jak to řešíme v mnoha obcích (brněnský Cejl např.) dnes, totiž vystěhováním dosavadních obyvatel jinam a opravou, přestavěním a modernizací dosavadní „vyloučené lokality“? Jednu odstraníme, ale vytvoříme novou… Ale existuje-li právo na bydlení – a já si myslím, že existuje – pak musí být zajištěno i těm, kteří nechtějí nebo neumějí bydlet v dnešních panelácích a městských domech, neboť společný prostor považují za součást svého prostoru pro bydlení, což je ovšem pro sousedské vztahy s těmi občany, kteří to vidí jinak, zničující. Vláda má ve svém programovém prohlášení závazek chránit „zranitelné občany“, ale mnozí z těch, kteří na semináři vystupovali, si nebyli jisti tím, kteří občané tuto ochranu potřebují…
Nejsem natolik obeznámen s realitou politického života ve Švédsku, ale nechce si mi příliš věřit tomu, že se Švédové v nedávných volbách přiklonili k extrémně pravicovému řešení svých problémů, jak se dozvídám z medií. Spíše se domnívám, že jim již došla trpělivost s hrou na demokratické řešení problémů, s realizací lidskoprávního panoptika, které degraduje život obyčejným lidem. Pravda. Nemáme u nás zatím ozbrojené gangy a množství přepadeni, které znejistily občana Švédska, ale nikde jinde nezaznívá u nás volání po zákonech zaručujících společenskou odpovědnost, jako je tomu u nás kolem našich vyloučených lokalit. Nikde není patrný prohlubující se rozdíl mezi existencí občanských práv spojených s povinnostmi k občanům a obci a mezi realizací, či spíše výkladem představ o lidských právech bez jakékoliv odpovědnosti.
Samozřejmě neexistuje žádné právo na klidný a spokojený život, ale existuje právo občanů o takový život usilovat. A Švédsko zase není tak daleko abychom si jeho zkušenost jednou nezopakovali…
Stanislav Křeček
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Zbyněk Fiala
Souhlasíte a podporujete stávku odborářů?