Svátek má: Radim

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Žalostný pohled na českou pravici

Obecně politické strany napravo i nalevo obvykle v předvolební kampani neopomenou sdělit, že si přejí vítězství pravice nebo levice. Tentokrát se zdá, že je tento formální přístup pravicí opuštěn. Nastal boj „každý za sebe“ o to, dostat se aspoň malému kusu koláče, který pro ni ve sněmovně patrně...


Občanští demokraté jsou postiženi vnitřní ztrátou sebedůvěry. Strana je otřesena nuceným odchodem Petra Nečase a vláda Martina Kuby s Miroslavou Němcovou je poznamenána jakousi ideovou prázdnotou, pokud tedy nebereme za nosný program hladovku a antikomunistickou „mobilisaci“, poněkud ošoupaného charakteru. Bývalá vládní strana dnes nemůže hovořit ani o takových atributech politiky, jako je morálka.

Není se pak co divit, že do uvolněného prostoru se dere především TOP 09. Její program – boj s prezidentem Milošem Zemanem, za svobodu a parlamentní demokracii - má trochu akademickou rovinu, ale sází na doznívání prezidentské volby, tedy na Karla Schwarzenberga. Nicméně platí, že nejvíce vydělává na oslabení ODS.

Do hry napravo patrně vstoupí po čtyřech letech i KDU-ČSL. Strana se poučila, že nebude provádět prudké změny a navíc posílila celkem tradiční součást svého programu o sociální rozměr. Nicméně jde o typicky středopravou stranu s mírně konzervativními prvky. Vydělat může na neokoukaných tvářích.

Uvolněný prostor napravo chtějí obsadit a urvat si kus koláče i další strany a politické novotvary. Když neberu v potaz čerstvě narozenou Liberálně ekologickou stranu (LES) odchodšího od zelených Martina Bursíka, je zde především Suverenita Jany Bobošíkové, která by chtěla posílit o Václava Klause. To se mohlo podařit, když vidíme úprky některých známějších lidí z ODS a tajemně směřujících právě za Klausem. Navíc se již nyní spekuluje o tom, že takto míní opustit občanské demokraty až dva tisíce straníků. Ovšem sám Klaus to zastavil, takže naděje Suverenity prudce klesají.

Pravicové prostředí se pokouší dobýt i hnutí ANO Andreje Babiše. V podstatně založeném na kritice korupce a dinosaurů. Poměrně dlouho se této otázce vyhýbalo, ale nyní slovy pana majitele jde o sebecharakteristiku pravicového hnutí.

Dalším konkurentem napravo je Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Senátor pilně kutá, kde může a jeho mediální PR již dosáhlo částečného úspěchu. Například v tom, že v průzkumu společnosti Sanep se Okamura ocitl na špici popularity předsedů politických stran.

Následující změť trpasličích pravicových stran jako Konzervativní strana, Svobodní, a podobně se nestačí dostat do zaznamenatelné registrace průzkumů.

Celkový pohled na českou pravici je žalostný. Netřeba ji ovšem litovat, protože si za to může sama. Pokud se tento kalejdoskop politických stran slije dohromady, je výsledkem šedá, pro většinu obyvatel dost odpuzující hmota. A zdá se, že ji při životě udržuje jen jistý druh populismu, antikomunismu, kousat se mezi sebou, a děkovat může jen za to, že prezidentem byl zvolen Miloš Zeman.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda