Svátek má: Blanka

Komentáře

Zajíc Sobotka kličkuje na poli zodpovědnosti

Rozhodně není překvapením, že premiér Sobotka se jako svědek ke kauze OKD staví podle známého přísloví „Já nic, já muzikant“ a rovněž podle známého přísloví „Zloděj křičí chyťte zloděje!“ prohlašuje, že „Tady ztrácíme čas, před soudem by měli stát ti, kdo připravili stát o majoritu v dolech!“


Jen tím, že premiér Bohuslav Sobotka stojí před soudem jako svědek a ne jako obžalovaný, je svým způsobem pozoruhodné. Nevím, nakolik je oprávněn konstatovat ztrátu času výslechem jeho osoby, ale slova o tom, kdo by měl stát před soudem jsou svým způsobem drzá a provokativní. Tím jako by chtěl naznačit, co že si to soud dovoluje jej vyslýchat, když „jasní“ viníci jsou úplně někde jinde. To,  že necítí žádnou vinu, resp. (spolu) účast  na problematickém prodej OKD jen dokazuje jeho  neseriozní, neřku-li  křivácký  charakter. „Jak prosté, Watsone“ by bylo možné říct slovy Sherloka Holmse a všechno svalit na jiné.  A je či by mělo by být vymalováno. Tak nějak si pan Sobotka představuje složité, dlouhodobé a problematické soudní řešení kauzy OKD.

Nabízí se ovšem otázka,  nakolik se žalobci skutečně snaží dokázat, že vláda, v níž působil rovněž B. Sobotka jako ministr financí, prodala OKD pod cenou. I v tomto případě jsou pochybnosti oprávněné, neboť celá řada zkušeností ukazuje, jak se k podobným záležitostem, ve které je (trestně ) zainteresovaný významný politik, soudní nebo vyšetřovací orgány nestranně staví! Není snad nejmenších pochyb o tom, že pod cenou byly OKD prodány, spíše je třeba zaměřit se na podíly jednotlivých aktérů, mezi které patří i pan Sobotka, kteří se na procesu prodeje OKD podíleli. Ti jsou, i po letech, snad ještě k dohledání, nebo ne? V každém případě tu je B. Sobotka, dnes coby premiér vlády  a ten  v kauze hraje hodně významnou roli.

„Jsou to jenom spekulace," říká premiér Sobotka, "Prodávali jsme za tržní cenu, i pokud to porovnáme s nabídkou privátní firmy“ . Těmito slovy, aniž si to možná vůbec uvědomil však přiznává, že na jednání o ceně má svou účast, případně podíl. Jako politik, zastávající post ministra financí a 1. vicepremiéra vlády,  měl tuto natolik ekonomicky závažnou transakci velmi důsledně a odpovědně  posoudit a to především z ekonomického hlediska a (ne)výhodnosti odprodeje OKD pro stát. Pan premiér Sobotka si však tuto povinnost buďto zanedbal (odflinknul) nebo si  nepřipouští, nebo mu to nedochází. Nebo? Nebo to byl záměr, ze kterého měl také osobní prospěch.

Je až neskutečné, jak si někteří politici představují  poslaneckou, resp. ministerskou či premiérskou práci. Např. Bohuslav Sobotka, ač sluje titulem Mgr. z oblasti práv,  bez valných, resp. žádných znalostí a zkušeností z oblasti ekonomie a finančnictví, (v rámci své osobní „neskromnosti“, ale i  politických ambicí ) neváhal vzít post ministra financí  včetně 1. místopředsedy vlády ČR. Kauza OKD může být i důsledkem jeho bezmezné A neskromné ctižádosti, uplatňovanou i na úkor svých (ne)znalostí a (ne)zkušeností v daném resortu.



Nicméně není možné věřit tomu, že by se v případě dlouho chystaného prodeje OKD touto věcí  jako ministr financí, potažmo 1. místopředseda vlády blíže nezabýval, když hlavní rozhodnutí o prodeji bylo jednoznačně v gesci  ministerstva financí. O jeho  účasti na prodeji OKD není sebemenších pochyb (viz výše jeho prohlášení před soudem), nicméně rozsah jeho podílu (a tím i viny) na určení a schválení  evidentně podhodnocené ceny za prodej OKD je věc soudního dokazování. Nabízí se  však otázka, jak dalece budou soudní orgány ochotny a mít  zájem všechny tyto skutečnosti vzít v potaz, protože dosavadní zkušenosti s prací soudních orgánů nás přesvědčují, že spravedlnost je nejen slepá, ale také značně neobjektivní a nepochybně i politicky závislá. O možné korupci v soudnictví  lze jen spekulovat, ale ani to není v dnešních pražsko kavárenských podmínkách zcela vyloučeno.

Mgr. Bohuslav Sobotka se rád prezentuje tím, jak všemu rozumí (snad právě proto  je premiérem), jenže mnohé zkušenosti nasvědčují tomu, že tomu rozumí jen „jako“. Spekulovat o tom, zda tomu rozumí a také ví co dělá a o čem rozhoduje, nebo je hloupý a do role chytrého se jenom staví, by jej  totiž  nutně degradovalo do role člověka, který ač mnoho rozumu nepobral, díky politickým ambicím a uměním řečnit (což ovládá dokonale)  se dostal až na post premiéra.

Pochybnosti o jeho kvalitách jsou zcela oprávněné což dokazuje fakt, že jak vládu (potažmo stát), tak ČSSD vedl takříkajíc „od deseti k pěti“, což ve svém  výsledku znamená, že výsledky „jeho“  koaliční vlády jsou, skromně řečeno,  tristní a díky svému neodolatelnému  vůdcovsky-politickému umění byl i  „odstoupen“ z funkce předsedy ČSSD. To, kromě mnoha jiných závažných věcech svědčí o jeho kvalitách a nevídaných (ne)schopnostech.

Probíhající soudní jednání by mělo vnést do kauzy OKD světlo. Jenom „by mělo“, ale jak výše zmíněno, náš sebevědomý  „právní stát“ již mnohokrát dokázal, jak složitá je v ČR cesta ke spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že se nejedná o běžné darebáky, lotry a zločince z řad obyčejné  populace, nýbrž  o „ctěné“ politiky a milionáře, lze si jen stěží představit, že by někdo z nich z prvotřídních obleků šel na delší dobu do tepláků. Kde jsou ty časy, kdy byli odsouzeni mj.  Jaroslav Lízner (1966), Ivo Svoboda a Barbora Snopková (2004) atd. Je sice předčasné spekulovat o výsledku soudního jednání, nicméně pochybnosti o tom, že jednání  v  kauze prodeje OKD svým výsledkem dospěje k jednoznačnému určení a potrestání viníků, jsou zcela jistě víc než na místě.

Jiří Baťa