Svátek má: Bartoloměj

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Vzdělávání ve sportu

Nedávno jsem seděl v křesle a přemýšlel, jak funguje či nefunguje systém vzdělávání ve sportu, jaký by měl mít význam a strukturu.

Na chvíli jsem zavřel oči a viděl společnost, kde sport provází občany od útlého věku až po ten seniorský, všichni chápou, že bez sportu by život neměl tu pravou kvalitu, protože by nám chyběl jeho příznivý vliv na naši tělesnou i duševní kondici, tedy na naše zdraví.

Všichni tam věděli, že sport by nemohl fungovat bez obětavých trenérů, cvičitelů a instruktorů, kteří se celoživotně vzdělávají, a kterým všichni sportovci věří a důvěřují. Viděl jsem fungující propracovaný systém vzdělávání pracovníků ve sportu, všechny trenérské licence byly vydávány podle jednotných pravidel a samozřejmě pouze přísně akreditovanými subjekty. Díky dokonalému systému vzdělávání měli všichni radost ze zdravého pohybu, který se v různé míře stával součástí jejich každodenního života, a ti nejtalentovanější přiváželi domů cenné kovy ze světových sportovních soutěží, aniž by maximální tréninkové úsilí i soutěžní výkony jakkoli negativně poznamenávaly zdravotní stav těchto sportovců. Všichni trenéři znali základní zákonitosti sportovní přípravy i nejmodernější trendy svých sportovních odvětví.   

Pak jsem oči otevřel a bohužel zjistil, že se mi jen zdál krásný sen, který měl ale se současnou realitou jen málo společného. Rychle jsem procitl a uvědomil si, že:
  • Vzdělávání trenérů se v České republice odehrává částečně pod akreditací, částečně ale zcela svévolně.
  • Nejvyšší trenérské vzdělávání (licence A) probíhá výhradně na oborových fakultách (500 povinných hodin, jen ve spolupráci sportovních svazů s FTVS UK v Praze a FTK UP v Olomouci a na Fakultě sportovních studií MU v Brně), což je ale nejspíš chvályhodný výsledek setrvačnosti dávno zavedeného.
  • Nejrozšířenější trenérskou/instruktorskou licenci B může udělit jakýkoli subjekt, který získal akreditaci od MŠMT. V současnosti je možné získat akreditaci na 67 sportovních odborností, které jsou všechny spojeny s možností získat pro danou odbornost živnostenské oprávnění.
  • Ke vzdělávání trenérů, jež nespadá pod akreditace, patří mnohé zájmové specializované krátkodobé kurzy, které mohou být realizovány mnoha dalšími subjekty (sportovní svaz, fakulta, komerční subjekt), na tyto kurzy se nevztahuje žádné legislativní opatření.
  • O podstatných záležitostech v oblasti vzdělávání ve sportu nerozhoduje stát, ale sportovní svazy, které mají velmi odlišné cíle, vycházející z jejich různého postavení, velikosti, historie, nadnárodní provázanosti atd. To přispívá k neucelenosti sportovního vzdělávání.
  • V našem systému vzdělávání se nerozlišuje mezi pojmy trenér, cvičitel, instruktor.
  • Chybí definice toho, co by měl trenér po absolvování příslušné třídy umět, znát a zvládnout. V případě fakult je obecná část kurikula u licencí A zcela na jejich rozhodnutí. V případě odborností v oblasti sportu dopovídající licenci B nefunguje nadřazený orgán, který by mohl dohlížet na přezkušování posluchačů a tím ověřovat kvalitu.
  • Rozvolněný systém umožňuje téměř nekontrolovatelné vytváření školících zařízení, která nejsou schopna zajistit školící standardy, v různých zařízeních jsou různé nároky.
  • Nedodržování povinných hodinových dotací vzdělávacích kurzů (MŠMT) umožňuje některým školitelům prodávat vzdělání pod cenou a tím znevýhodňovat poctivé a kvalitnější školitele. Z praxe je např. známo, že instruktorem s živnostenským oprávněním je možné se stát za dva víkendy.
  • Neexistuje centrální a státem kontrolovaný systém doškolování, tyto podmínky mohou upravovat sportovní svazy ve svých směrnicích. Živnostenské oprávnění v rámci licence B nemá přezkumný charakter a dotyčný tak získává živnost na zbytek svého života.
  • Poslední zásadní úpravy vzdělávacího systému ve sportu jsou již více než 20 let staré.

Měl by stát rezignovat na svoji roli, spokojit se se současným do značné míry chaotickým stavem vzdělávání ve sportu a tím s ním tiše souhlasit? Ne, se snahou změnit tento stav k lepšímu a vytvořit v této důležité oblasti ucelený systém musejí snad souhlasit všichni, snad až na ty nepoctivé.

Sny prý zabíjíme tím, že je uskutečňujeme. Stane-li se však tento můj sen o smysluplném a efektivním systému vzdělávání ve sportu nebožtíkem, nebudu vůbec smutný a rád si nechám zdát o něčem jiném.

Zdeněk Ertl