Svátek má: Bartoloměj

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Třídní pozice politické pravicové elity

Není horšího příkladu chování českých politických elit než v posledních letech. Nejde jen o jejich aroganci, ale především cílevědomou aktivitu, kdy vytvářejí společenské třídy ekonomickým a sociálním tlakem zhora a vyvolávají vzájemnou zášť.


V současnosti slyšíme, kterak česká vládní pravice kritizuje prezidenta Miloše Zemana, že porušil své sliby a společnost nesjednocuje. To může být pravda, ostatně každý silný politik vytváří silné skupiny odpůrců stejně tak jako příznivců. Ale z úst pravicových politiků to zní jako neuvěřitelné pokrytectví, neboť žádné vlády od roku 1990 nevyvolaly takový odpor, zklamání a frustraci drtivé většiny obyvatel jako nečasovsko-kalouskovské uskupení. Vláda, která má v současnosti sotva důvěru desetiny dospělé populace, vláda, jejíchž jednotlivé strany v by v posledních průzkumech agentur ve volbách nepřekročily ani deset procent hlasů, má nyní snahu pokračovat ve stejném formátu, jen bez Nečase. Časy se pro pro půdu takovéto propagandu krátí.

Pravičácké výlevy o tom, že lid je jeden, do ústavy vložená trestní odpovědnost za vyvolávání třídní zášti, potlačily skutečnost, že její snaha je rozdělit společnost na sociální třídy, reálnou stratifikaci. Přičemž na prohloubení těchto příkopů cílevědomě pracuje. Využívá skutečnosti, že každá se sociálních tříd má své zájmy a problémy – mnohdy v protikladu k ostatním vrstvám. Česká sociologie je po listopadovém vývoji poněkud utlumena, vždyť málokdo chce být obviněn, že je marxista, jen proto, že poukáže na skutečnost, že společnost je rozdělena sociálně a ekonomicky, neboli na třídy. Jenže existence sociálních tříd je realitou a popřít společenské, sociální a ekonomické rozpory je prostě a jednoduše hloupost, v lepším případě nevzdělanost, v horším pak úmysl.

Třída politické elity

Patrně nechtěně, otázku sociálních tříd připomněl ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. „Kdyby to nebylo tak vážné, tak si myslím, že jsem v nějaké absurdní komedii. Konstrukce pana státního zástupce podle mého názoru připomíná mnohem víc třídní nenávist než právní názor," sdělil rozjařeně po výslechu u státního zástupce.

To odhalilo děsivou tvář uvažování politických elit. V tomto případě střihnuté zvláštními neoliberálně-konzervativní představami ministra financí. Obecně naznačuje, že je zde politická elita, patrně nedotknutelná ve své jakékoliv činnosti zákony České republiky. A není sám. Svého času Kalousek proslul vyhrůžkou „odstíhání“ drzých lidí, jako policejního prezidenta Lessyho, což se i stalo. Přitom se z politiků se vytváří suverénní společenská třída, která mnoha vrstvám občanů určuje jejich sociální zařazení.

O jaké elitě ale opravdu mluvíme? Opět to naznačil ministr financí třeba jen tím, když krátkou vládní účast ministrů v Rusnokově vládě, považuje za báječnou motivaci ohledně dvou ministerských platů, odchodného, tříměsíčního používání služebních automobilů zdarma. Takže snaha o prodloužení těchto benefitů do června 2014 k řádným volbám tyto přízemní úvahy pro koaliční ministry neobsahuje? Nebo to platí jen pro někoho? Máme se opravdu domnívat, že se tito lidé chtějí – otázka zda bez trafik by vůbec mohli - živit s riziky jako ostatní občané, a ne z peněz daňových poplatníků a vyvyšovat se na ně?

Střední vrstva se propadá do chudoby

Sociolog Jan Keller podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Podle něj jsou hlavními dodavateli daní a plátci pojistného střední vrstvy. Ovšem i ty se potýkají se svojí příjmovou situací, kdy nejnižší vrstvy pobírají minimální mzdu a nakročily tak do zástupu ´pracující chudoby´. Pravice zcela záměrně dostává do pasti mnoho obyvatel už jen tím, že odmítá zvýšit minimální mzdu.

„Výsledkem je, že si budou si navzájem konkurovat v tom, jak spojit příjem z neplnohodnotné pracovní smlouvy s minimem sociálních dávek, které zbydou jen na ty, kdo už prokazatelně nic nemají. Budou přežívat především díky nekvalifikované práci v sektoru služeb," říká sociolog.

Ruku v ruce s tím se zároveň zhorší i podmínky středních vrstev, které si budou pomalu zvykat, a hlavně se připravovat na podmínky sociálně slabých, dovozuje Keller. Tuto skutečnost vidíme dnes a denně – klesají jak nominální příjmy, zejména realné – ty už několik let. Naopak se všechny ceny pro život potřebné, od bydlení, energií až po potraviny, neustále zvyšují. Do toho politická elita pravice ordinuje vyšší daně, školné, platby ve zdravotnictví, privatizaci důchodů s neustálým snižováním průběžných důchodů. To vše s omezením přístupu k veřejným služebám, které jinak využívají všichni občané.

Pravice chrání deset procent obyvatel – za poslední dekádu se snížily odvody prakticky na polovinu lidem, jejichž příjmy přesahují představivost normálního zaměstnance nebo i živnostníka. Snížené odvody na daních, dividendách a dalších spekulativních aktivitách snižují příjmy státu a vytvářejí začarovaný kruh „státu, který na to nemá“ a likvidaci sociálního státu. Krytí zločinů velkoformátového rozměru pak vyvolává otázku, zda politická elita neprorůstá s mafiánským kapitalismem. A ten je samostantnou subkulturou, vředem na každé společnosti.

Kdo vlastně není námezdní pracovní silou?

Například britští sociologové určují třídy na sedm skupin. Elitu – nejvíce prilegovanou skupinu, kterou určuje na rozdíl od ostatních tříd hlavně a v podstatě jen její bohatství a patří mezi nejužší skupinu. Následuje vyšší střední třída - druhá nejbohatší. Jde také o největší společenskou skupinu, která tvoří 25 procent obyvatel. Následuje ji malá prosperující technická střední třída, která se ale vyznačuje sociální izolací a kulturní apatií. Pak jsou to noví bohatí pracovníci - třída skupiny mladých, která je aktivní, a pochází z prostředí ekonomického kapitálu. S jasným odstupem je pak tradiční dělnická třída, která zahrnuje 14 procent obyvatel, vedle ní vznikající provozní pracovníci ve službách - nová, mladá městská skupina, která je relativně chudá a zakončuje to prekariát, nebo nejistý proletariát - nejchudší třída zastupující zhruba 15 procent populace.

Stejně tak sociologové upozorňují, že například česká inteligence technické střední tříday, vyznačující se prací v IT technologiích, jako jsou operátoři, programátoři, dnes de facto již tvoří součást námezdní pracovní síly. Ve stejném postavení jako dělnická třída. Rozdíl je velmi slabý v příjmech, ale jinak se jedná o stejnou skupinu pracujících. Tak proč je inklinace této skupiny k elitám, které jen využívají práce ostatních? Vzdělaností, šarmem bonvivánů? V realitě to ale jistě chybí lidem, kteří denně pracují, aby se oni a jejich rodiny uživily.

Odborníci poukazují na skutečnost, že se sociální postavení obyvatel mění a vzhledem k zhoršující se ekonomické situaci je sebezařazení mnoha lidí provázeno verbální postojem, který tuto realitu odmítá. Jinými slovy lidé v hrůze a frustraci z poklesu svého sociálního postavení, dávají najevo třeba svůj distanc kritikou „lůzy“ a podobně. To vede k příklonu k tvrzení, že za to vše (špatné) mohou nezaměstnaní, invalidé, nemocní, Romové, cizinci a Evropská unie. Za podpory médií, které už dávno ztratily svůj objektivní přístup.

Není ale jediný důvod se domnívat, že zájmy různých sociálních tříd, z nichž 80 procent nepatří k politickým, finančním elitám, nelze skloubit. Lidé by měli tuto šanci využít a v demokracii, dokud ještě aspoň formálně existuje, ji i využít k prosazení svých práv.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda