Svátek má: Radim

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Podprahový vzkaz anoistů

Omezení vystupování poslanců při schůzích Poslanecké sněmovny je novou propagační hitovkou hnutí ANO 2011.


Pro mnohé televizní diváky, kteří měli dostatek času (i mírně perverzní úchylku) a neuvěřitelnou trpělivost pro sledování jednání českých zákonodárců v dolní komoře parlamentu, může být nápad hnutí Andreje Babiše na změnu Jednacího řádu Poslanecké sněmovny sympatický.

Omezit vystupování zákonodárců pouze na dvakrát deset minut k jednomu tématu by se museli podřídit nejen řadoví poslanci ale také, podle místopředsedkyně sněmovny za ANO Jaroslavy Jermanové také místopředsedové sněmovny, šéfové klubů a stran. Netýkalo by se to jen členů vlády, navrhovatele a zpravodaje zákona. A jako přitvrzující myšlenka se anoistům do návrhů vkrádá i omezení přednostního vystoupení předsedů klubů. Stejně tak zvažují omezení tzv. faktických poznámek.

„Není to v žádném případě snaha o omezení práv opozice, ale je to snaha o zefektivnění jednání,“ tvrdí Jermanová.

Je to naopak. Je to omezení práv opozice až na dřeň. A stejně tak jde o zúžení demokratických svobod.  

Ačkoliv se to řadě spoluobčanů nezdá, jsou poslanci zástupci lidu a lidem také zvoleni. A parlament je prostor v němž jejich zástupci vystupují jejich jménem a hájí jejich zájmy. Nebo by aspoň měli. Možná to zní jako banalita, ale právě možnost svobodného projevu a je nedílnou podstatou demokracie. Stejně tak, že vystupování poslanců je i sdělenou informací občanům.

Každé vládní struktuře se nelíbí, když jí opozice do detailů popisuje problémy a chyby jejího vládnutí. Navíc ji dráždí například obstrukční jednání. Jenže i to patří do vějíře práv parlamentní demokracie. Omezení vystupování poslanců si vyzkoušely nedávné pravicové vlády a levicová opozice je varovala, že je to nepřijatelné. A ejhle, nyní obstrukci při jednání sněmovny využila i pravicová opozice a neomezené vystupování poslanců srdnatě brání. Jistě, je na uvážení, zda mnohá vystoupení nejsou jen formou exhibice některých jedinců (něco jako verbální grafomanie), ale i to patří na parlamentní půdu.

Přístup ANO opravdu připomíná vertikální (a autoritářské) řízení firmy. Jenže skutečnost je jiná – vláda v České republice se zodpovídá parlamentu a nikoliv naopak.

Podle prvních ohlasů nemá návrh anoistů podporu ostatních parlamentních stran. To ale museli vědět. Takže proč přicházejí s bojem proti „žvanírně“? To jsme na úrovni spekulací. Třeba chtějí, aby se zákonodárná činnost zrychlila – omezení projevů to nezrychlí, kdo zná parlamentní praxi ví, že je stanoven časový harmonogram od tvorby zákona, jeho připomínek, po předložení do sněmovny, přijetí (či nepřijetí) v prvním čtení, následném projednání ve výborech, druhém čtení, kdy se předkládají pozměňující návrhy, až po konečné třetí a závěrečné čtení zákona. Mimochodem, byli to i poslanci vládní ANO, kteří souhlasili s prodloužení lhůt mezi druhým a třetím čtením. Mluvíme o procesu, který trvá řadu měsíců (výjimkou jsou normy přijímané v režimu legislativní  nouze, které se mají vztahovat jen pro případy katastrof). Tento argument tak padá.

Další a zřejmě i pravděpodobnější důvod spočívá jen v prostých politických bodech, které si ANO chce připsat. Jen populisticky využít pocitů občanů, které irituje jednání sněmovny . Je to podprahový vzkaz – oni žvaní a my makáme.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda