Svátek má: Milan

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Občanem ano, ale jen se zárukou anonymity!

Volební výsledky přinesly silnou odezvu v diskusích občanů, ačkoliv se většina voleb nezúčastnila. Ve většině rezonuje nespokojenost, která se podobá křeči nad rozlitým mlékem.


Na komentářových diskusích pod články jak tzv. mainstreamových médiích, stejně tak na internetových a sociálních sítích, se rozhořela rozhořčená debata, která obráží především frustraci účastníků. A tak se můžeme dočíst, kdo a jak to s kým a co podělal.

Je samozřejmě otázkou, do jaké míry se dá vnímat internetová diskuse pod články sociologicky, a jestli se většina z účastníků se voleb komunálních či senátních zúčastnila. Komentují zcela jistě i spoluobčané, kteří se na volby vykašlali a stav věcí komentují s „nadhledem“, ovšem poté, co seřvou všechny, pak obvykle vyjeví, že jim nejvíce vadí ti a tamti, čímž dávají najevo své politické preference.

Že je společnost celkově frustrována je nabíledni. Ale zřejmě není frustrována natolik, aby to většinu zvedlo ze židle a zkusila změny prosazovat demokratickým aktem, a ne pouze nohama. Psycholog by sice poznamenal, že frustrace by mohla vést i jakési společenské apatii a připomínají období české normalizace. Revolucionář smutně přizná, že doba ještě nenazrála, protože se ještě mají lidé jako prasata v žitě, a je třeba počkat až jim to žito před nosem někdo sklidí. Konzervativec je otráven a maloměšťácky zděšen z množství alternativních hnutí a věc glosuje přezíravým „šak až lidi je poznaj“. Další se častují názvy "levouni" a "pravouni" - v té lepší úrovni, zatímco mnozí nejdou daleko k urážkám, ze něž by se červenala lepá děva z Perlovky.

Někdo by řekl, jistě, máme dobu svobody projevu. A občané se tedy vyjadřují.

Jenže drtivou většinu diskutujících spojuje jedno. Je to anonymita.

Nedá mi to, abych nepřipomněl slova profesorky Vladimíry Dvořákové. Politoložka v rozhovoru pro Prvnizprávy již loňského května prohlásila (byť v souvislosti s debatou okolo ÚSTRu, ale dá se to zobecnit), že vzniká nepříjemný dojem, že se najednou pohybujeme jako v období normalizace. „V podstatě je to podobný diskurz. Slovník s různými nepřáteli, je hodně podobný. A je tam ovšem i ten zvláštní pocit – jako za Jakeše – že jsou hodně blbí – že si přece nemohou myslet, že jim to vezmeme,“ konstatovala.

Za jinou a varovnou věc ale s tím spojenou, považuje Dvořáková to, že „lidé začínají mít trochu strach“. „Jako by zde bylo zastrašování. Pocit, že něco řeknete a dostanete se do potíží. Je i zde pracovní nejistota a mnoho lidí už mi sdělilo, že se bojí někde se vyjádřit či vystoupit. To už by byl další problém a krok jiným směrem, o nějž, doufám, nepůjde,“ řekla ne příliš optimisticky.

Právě diskuse na internetu ale tento směr potvrzuje.

Jiří Kouda