Svátek má: Oldřich

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Název spolku a porušování zákona

Každou právnickou osobu, tedy i spolek, od všech ostatních odlišuje její název.

To vyplývá i z toho, že za právnickou osobu lze považovat jen takový subjekt práva, který lze náležitě a jednoznačně identifikovat, neboli náležitě jej odlišit od jiných, k čemuž slouží právě jeho název.

Určení názvu je také povinným obsahem každého zakladatelského jednání, jímž je zakládána právnická osoba (§ 123 obč. zák.), protože bez názvu by od sebe dost dobře nešlo různé právnické osoby odlišit, například navíc sídlící na téže adrese. Právnická osoba proto může mít název jen jeden.

Přechodná ustanovení platného občanského zákoníku stanovila pro právnické osoby, vzniklé před jeho účinností, určité požadavky právě i z hlediska jejich názvu.

Odporuje-li  název právnické osoby ustanovením občanského zákoníku, je právnická osoba podle jeho § 3042 povinna přizpůsobit svůj název požadavkům zákona, přičemž tak musela učinit do dvou let od jeho účinnosti (měla tedy povinnost tak učinit do 31. 12. 2015, neboť dva roky od účinnosti zákona uplynuly druhým dnem, který se svým označením shoduje se dnem, kdy tato lhůta počala běžet, což byl den 1.1. 2016, takže dotyčná povinnost musela být splněna do tohoto dne neboli ještě dříve, nežli takový den nastal. Lhůta, ve které měl být odstraněn nedostatek spočívající v názvu odporujícím zákonu, tedy již uplynula).

Podle § 216 obč. zák. pak název spolku musí obsahovat buď slovo „spolek“ nebo spojení „zapsaný spolek“, anebo alespoň zkratku „z. s.“. Je přitom otázkou, zda s případným porušením této zákonem stanovené povinnosti je spojena nějaká sankce, anebo naopak ne. V každém případě k porušování dochází.

Právnická osoba ovšem podle již citovaného § 3042 obč. zák. není povinna přizpůsobit svůj název, jestliže pro to má důležité důvody, například že jej užívá dlouhodobě. Podívejme se tedy u spolků do historie sdružování, a jak to s dlouhodobým používáním názvu může být.

Pro české země byl v souvislosti s událostmi roku 1848 učiněn zásadní krok v podobě císařského patentu č. 171/1849 ř. z., kterým se upravoval výkon svobodného práva spolčovacího a shromažďovacího, a podle něhož spolky mohly vznikat bez úředního povolení. S nástupem porevolučního (tzv. bachovského) absolutismu byl tento patent nahrazen jiným, konkrétně císařským patentem č. 253/1852 ř. z., o spolcích, podle kterého byl ke vzniku spolku nezbytný úřední souhlas. Následně byla právní úprava sdružování řešena v zákoně č. 134/1867 ř. z. (říšského zákoníku), platného v Čechách prakticky až do 31. března 1939, kdy dva týdny po obsazení Čech a Moravy německou armádou, byla vládním nařízením č. 97/1939 Sb., spolková činnost prakticky zakázána. Po osvobození v roce 1945 se spolková činnost obnovila, ale totalitní zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích svobodnou spolkovou činnost natolik omezil, že spolkovou samosprávu prakticky zlikvidoval. Následně byly například v oblasti sportu ustanoveny dvě organizace Československý svaz tělesné výchovy a Svazarm, do kterých podle svého charakteru „dobrovolně“ vstoupily všechny sportovní svazy a spolky. Samosprávu občanských sdružení plně obnovil až zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, podle kterého došlo k zakládání občanských sdružení, dle dnešní právní úpravy spolků, ve všech oblastech společenského života.


To znamená, že všechny současné spolky byly založeny až po počátku účinnosti zákona č. 83/1990 Sb., tedy po 1.5.1990. Výjimku mohly tvořit dobrovolné organizace, které vznikly po 30. září 1951, nebo které byly za dobrovolné organizace prohlášeny podle zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, a které nezanikly. Tyto organizace byly pouze povinny do 30. června 1990 oznámit svůj název, sídlo a stanovy. Podobně pak i spolky vzniklé před 1. říjnem 1951 pokud nezanikly. I ty byly povinny oznámit svůj název a sídlo. Pokud tak neučinily, mělo se za to, že zanikly.

Pohledem do spolkového rejstříku zjistíme, že žádný spolek nemá zapsaný svůj vznik před rokem 1990. Například Česká obec sokolská má datum vzniku 18. červen 1990, Orel 6. června 1990, Český olympijský výbor dokonce až 25. ledna 1993.

Vrátíme-li se k § 3042 obč. zák., že není povinna přizpůsobit svůj název právnická osoba, jestliže pro to má důležité důvody, například že jej užívá dlouhodobě, pak zbývá posoudit co je to dlouhodobě. Buď platí toto označení pro všechny, spolky které vznikly po účinnosti zákona č. 83/1990 Sb., do nějaké doby a je jen otázka do jaké. Nebo to neplatí pro nikoho, protože tím, že si někdo vzal určitý historický název, podmínku dlouhodobosti určitě nesplnil.

Jako vždy budeme muset počkat na rozhodnutí soudů, jak otázku dlouhodobého užívání posoudí. V každém případě nám autoři zákona a ti, kteří zákon schválili, pěkně zamotali hlavu a přidělali starosti. O zbytečně vynaložené práci a finančních prostředcích, snad ani mluvit nemusím.

Zdeněk Ertl