Svátek má: Adolf

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Květnové střípky

Od 1. května 2019, počátkem 1. roku nové éry Reiwa, je symbolem státu a jednoty lidu Japonska, podle ústavy z roku 1947 - Japonské země (日本国, Nipponkoku), de iure konstituční monarchie založené na parlamentarismu, 126. císař Naruhito (1960).

Císař s titulem Tenno ((天皇) s významem nebeský kníže, je současně veleknězem (hlavou) šintoistického původního japonského státního náboženství.

Prezident Trump, který po 15 hodinovém letu přistál v sobotu v Tokio bude prvním zahraničním hostem, který bude v pondělí přijat a večeřet s novým císařem Naruhito a císařovnou Masako. Nevím, zda účastníkům večeře protokol dovolí komunikaci v angličtině. Císařský pár totiž studoval na Harvardu a setkání lze označit jako více méně ceremoniální. Ceremoniální hodnotu bude mít také nedělní golf, návštěva sumo turnaje a privátní večeře. Tím to ale skončí. Proč?

Zřejmě nebudou vyřešeny obchodní otázky ve vztahu USA – Japonsko. To však neznamená, že nebudou na stole. Císařův otec Akihito (1933) totiž během oslav svého 30 letého vládnutí začátkem 2019 podpořil globalizaci, sdělil světu a narýsoval cestu svému synovi: Svět se stal více globalizovaným, tak si myslím, že i my se teď musíme stát více otevřenými vnějšímu světu (překlad autora). Zmiňuji se o citátu odstoupeného císaře Akihita, protože jeho obsah je více než podobný citátům čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten se nechal v roce 2018 slyšet: Uzavírání se do sebe a odmítání spolupráce – to není správná volba. ČLR nebude zavírat dveře před vnějším světem, naopak, otevře je ještě více….Chceme totiž dosáhnout, aby plody rozvoje se staly společným vlastnictvím.  Oba citáty jsou v protikladu s politikou USA a konáním prezidenta Trumpa. Takže: bude veselo při večeři, po golfu a po odletu. Během následných obchodních jednání již ne. Podobně tomu v EU po letní dovolené. Proč?

Ve světě totiž roste nestabilita. A s ní nedůvěra k americkému dolaru, jedním z hlavních prostředků k rozmístění peněz. USA jako emitent USD mohou kdykoli zmrazit aktiva jakéhokoli státu. EZB o něčem podobném nemůže ani snít. Zkušenosti s USA nabízí historie. Zmíním se o dvou aktuálních případech: Kazachstán a Venezuela.

30. října 2017 se rozhodla Bank of New York Mellon zmrazit 22,6 miliard USD patřících Národní bance Kazachstánu. Jednalo se o pohledávku moldavského oligarchy Anatolie Stati. Podle Reuters měl Kazachstán k 30. Září 2017 v USA aktiva v hodnotě 60, 528 miliard USD. Nevím a nechci ani vědět, co vše musel bývalý prezident dělat a slibovat v USA proto, aby mu bylo slíbeno, že peníze budou uvolněny. Pokud vím, dodnes tomu tak není.

Začátkem dubna 2019 se rozhodla Venezuela prodat část svých zlatých zásob. Jedná se o cca 30 tun. Kdyby Venezuela udělala totéž, co udělal Kazachstán, měli bychom ve Venezuele co dělat s jiným režimem. A tím jsem opět u trojice: USA, ČLR a Ruská federace. Nevím přesně, kolik tun zlata vlastní USA, nevím kolik zlata nakoupila ČLR v minulém roce. Vím ale, že RF v roce 2018 koupila min. 274 tun zlata. Vím také, že USA se rozhodly používat USD jako dvojsečnou zbraň proti všem skutečným a domnělým protivníkům. Hrozby zmražení bankovních účtů a aktiv jsou na denním programu. Vím také, že zlato je historicky spojováno s bezpečným azylem i v době, jako té dnešní: na venek ani válka, ani mír, ani stabilita. Proto si dovoluji dodat, že zlato má v sobě ještě další hodnotu a roli: apokalyptickou. Ta se projeví v okamžik změny finančního systému. Tomuto okamžiku se přibližujeme. Kdy přijde, nemohou laikové předpovědět, ani prognostikovat. My si ten okamžik můžeme pouze představit. Všechny měny totiž představují více méně důvěru v papír, který nese jméno státu, kterému věříme. Jeví se mi dnes, že důvěra k USA neroste ani v EU. Proto zlato nakupují mnohé centrální banky světa. Proto bychom si měli uvědomit, že se jedná a o přípravu na ještě větší nestabilitu geopolitické situace. Ta se doposud vždy transformovala do války. Nedej Bůh, aby se opakoval skandál spojený s prodejem falešného zlata, jako tomu bylo začátkem léta 2011. Skandálu předcházel prodej zlata v listopadu 2010. Ministerstvo financí USA prodalo falešné zlato ČLR. Vláda ČLR na to přišla s pomocí speciální analýzy. Nevím, kdo bude dalším kupcem amerického zlata a zda má speciální laboratoř, nevím…Vím za to, že předevčírem stála unce zlata 1290 USD. A nevím, co bude stát unce lidského kompostu za měsíc. Ano. Čtete správně – lidského kompostu.



Washington se totiž stane prvním státem USA s legalizovaným lidským kompostem. V souladu s novým zákonem, podepsaným gubernátorem Jay Inslee v úterý tohoto týdne, budou mít občané možnost se po smrti nechat tradičně pohřbít, nebo zpopelnit, ale i kompostovat. Tím se budou transformovat do půdy pro kytky, zeleninu nebo stromy. To vše prý kvůli hrozícímu nedostatku pozemků pro hřbitovy, nedostatku podnikatelských idejí, samozřejmě i kvůli ekologii. Lidský kompost prý bude snižovat emise karbonu! První obchodní společnost nabízející tuto novou službu již existuje: Recompose. Její ředitelka, paní Katrina Spade, ji představila Agence France-Presse a pochlubila se výhledy na zisk při současné ochraně přírody. V EU je to Švédsko, které dovoluje lidský kompost, v UK je dovolena biodegradabilní rakev. Kdy bude následovat ČR, nevím. Jako věkem a zkušeností podmíněný cynik si mohu představit, že kompostování mrtvol se stane rozšířeným způsobem zahlazování stop v případné větší války, nejenom na území Evropy. Tato představa zapadá do výsledku průzkumu prestižního think tanku European Council on Foreign Relations (ECFR).

Na otázku o budoucnosti evropské integrace je ve 14 z 28 členských států možné vyvodit, že existuje riziko poslední možnosti volit poslance EP. Šťastni ti, kteří byli v těchto dnech zvoleni. Slušná penze a smrt je nemine. 58% Francouzů, Italů, Poláků a Rumunů se domnívá, že Evropská unie v dnešní podobě nepřežije následujících 20 let. V Německu je takového názoru 50% a v Nizozemí 52%. Pouze ve Španělsku jsou lidé s obavami o budoucnost EU v menšině: 40% obyvatel. 36% Francouzů, 35% Čechů a 31% Slováků v průzkumu říká, že dominujícím pocitem v jejich životě je strach. Ještě více je šokující, že do Evropy se vrací obava z války. Bojí se jí 38% Nizozemců, 35% Francouzů a Rakušanů, 33% Poláků či 27% Němců, a to navzdory tomu, že EU je představována jako mírový projekt. To se také před několika dny snažil vysvětlovat i český premiér Babiš.

Politicky korektně zapomněl na válku na Balkáně, na účast vojsk členských států EU ve válkách v Afganistánu, Iráku, Libyi a jinde. Neřekl nic o možnosti kompostování lidských mrtvol ve, a po válce, ani po volbách. V Langley to asi také nevědí. Přesto nevylučuji, že projekt lidského kompostu bude mít podporu v Bruselu. Především po dnešním nočním oznámení výsledků voleb. Jak to bude s podporou institutu Sinoskop, který se má podle slov iniciátora rozběhnout k 1.6.2019, nevím. Nevím také, zda z pana Hamáčka nebude ždímačka, nebo lámačka. Zdá se mi ale, že je lepší umřít ze smíchu, než ze strachu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell