Svátek má: Ivana

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Koronavirusovo zpovědní zrcadlo

Pojem zrcadlo má více významů. Podle tvaru se rozlišuje na rovinné, duté a vypuklé.

Zrcadla mohou sloužit jako část bezpečnostních systémů (jedna kamera může sledovat současně více než jeden směr pohledu), jako název filmu (Andreje Tarkovského, nebo epizoda v Star Treck), název rybníků (v obcích Vrchotovy Janovice a Choltice) nebo i jako zdroj zábavy, jako například Petřínské zrcadlové bludiště.
Vážnější význam zrcadla se nachází v tradiční tibetské kronice ze 14. století – Zrcadlo králů, autora Sönam Gjalcchäna (1312–1375). Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) je středověká právní kniha napsaná v latině v letech 1220–1233 autorem Eike von Repgow. Její následník, Švábské zrcadlo (Schwabenspiegel) je sepsané hornoněmecky vycházející z Deustchenspieglu.

V současné době neuškodí uvědomit si význam zrcadla v mytologii, magii a ikonografii (atribut pýchy i moudrosti, marnivosti, chtíče i neposkvrněného početí), a také, co znamená RAID (zrcadlení disku), co znamená zrcadlení v matematice (osová nebo rovinná souměrnost) a jaký význam má 5. díl 2. série britského seriálu z prostředí IT technologií, IT Crowd: mlžit a zatloukat.

Mlžit a zatloukat by neměl nikdo, kdo se obrátil nebo se chce obrátit k zpovědnímu zrcadlu. To představuje text probírající různé hříchy, poklesky a vášně. Zpovědní zrcadlo si může pročítat kajícník před zpovědí, aby si uvědomil, co všechno je hříchem a čím se ve svém životě prohřešil. V tomto zrcadle má pravdivě uvidět svůj duchovní stav ve světle učení svatých otců církve. Aktuální situace ve světě zvýrazněná koronavirem vybízí současného západního člověka zaujmout roli kajícníka a uvědomit si, jaké hříchy napáchali jeho předkové, čím vším se prohřešili a proč my pokračujeme v hřešení.

Protože zrcadlo může být též prostředkem k rozšíření moci a poznání, osoba v zrcadle je často považována za dvojníka a pojetí zrcadla jako tajemného předmětu bylo aktualizováno nejenom romantickou, ale i moderní literaturou 20. století (Jorge Luis Borges, Ladislav Fuks, Lewis a další) není od věci pokusit představit si následky současného chaosu z faktů a mýtů o koronavirusu, o pravdivém a nepravdivém jako takovém, a v neposlední řadě o nelidském chování Evropanů během kolonizace a s ní spojené viny. Ta se transformuje v kritických situacích vždy do strachu s následným oslabením imunitního systému, a zvýšenou úmrtností. Proto v závěru příspěvku připomínám i tzv. frontový zážitek.

Čím větší stress z procesu globalizace, tím větší strach máme z de-industrializace, ztráty tzv. svobody a z onemocnění. Na druhé straně dochází k uzavírání se sama sobě, extrémnímu jednání politiků ala předseda Senátu PS ČR a podobných a nenapravitelné škodě ve vztazích občanů a moci na základě deficitu solidarity. Mnohému lze zabránit, uvědomíme li si alespoň následující hlavní skutečnosti moderní historie:

30 letitou situaci v Evropě, která vznikla praktickým zrušením frontové linie mezi přítelem a nepřítelem, zrušením bipolarity ve světě, kterou několik let před tím avizoval a popsal mně dobře známý představitel tzv. teorie komunikativního jednání, sociolog Jürgen Habermas (1929) pojmem nepřehlednost (Unübersichtlichkeit) lze charakterizovat kognitivní a emocionální nejistotou. Ta působí na západní svět po rozpadu SSSR jako tsunami přicházející z různých stran. Skutečnost absence vědomého chápání důležitosti rozdílu mezi původem a začátkem dovolila mlžit a zatloukat diverzitu, abstraktnost a difúznost bezčetných pramenů rizik a nebezpečí pro systém, založeném na lži, pokrytectví a konzumu.  Přičemž konzum neznamená jenom spotřebov(áv)at, ale i opotřebová(va)t a tím ničit (člověka).

Řetěz rizik a nebezpečí prodlužují dnes politický new green deal, přirozené a vysvětlitelné klimatické změny, migrace a terorismus, a v posledních týdnech koronavirus. Ten přišel k tomu všemu z velké většině občanů neznámé Číny. Ta je již dlouho před jeho objevením označována v médiích jako úhlavní nepřítel hegemona a jeho evropských slouhů a průmyslově-vojenským a politickým konkurentem Západu v boji o přežití.

Strach z koronavirusu zobrazuje náš vnitřní strach ze života. Ten nás přivedl ke zpovědnímu zrcadlu. K němu bychom měli přistoupit jako pokorní kající se a přiznat si, že to byla Evropa, která v minulosti šířením epidemií v koloniích bohatla a ničila místní obyvatele. Například Španělští conquistadoři vítězili pomocí vysoce infekčních nemocí (chřipka, neštovice, spalničky), které měly v Evropě menší úmrtnost a smrtelnost, než u domorodců. Podle veřejně dostupných zdrojů Evropané tak vyhladili v době kolonizace až kolem 90 procent původního obyvatelstva Ameriky. O opiových (britsko-čínských) válkách apod. nemluvě.

Na druhé straně je nezbytné si uvědomit roli vědy a vědců. Například, kdo byl a jak pracoval Robert Koch (1843 – 1910). Tento německý lékař a mikrobiolog, zakladatel bakteriologie a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (1905), po němž je nazván dnes významný Robert Koch Institut, pracoval na etiologii spavé nemoci, malárie, lepry a dalších chorob představující vrchol lékařského výzkumu na přelomu století. Měl ale i svůj skandál: Tuberkulin-Skandal z roku 1890. Ale i významné, i pro koronavirus aktuální zjištění: Na Papua zjistil, že u domorodců potvrzená malárie měla mnohem lehčí průběh než u importovaných Číňanů, nebo německých koloniálních usedlíků.



Zmiňuji o minulosti, protože naše současnost je pouze jejím odrazem a zrcadlovým obrazem toho, co si nepřiznáváme. Například otázky: Pokoří koronavirus Made in China nebo jinde ex-kolonialisty? Objeví se moderní Robert Koch? Jestli ano, kdy a kde? Nabízím krátkou, proto neúplnou a kontroverzní odpověď ve třech částech:

1) Z hlediska hospodářsko - vojenského a politického Čína nedělá nic jiného, než to, co dělal Západ v minulosti. Státní autorita modernizuje hospodářství a život tak, aby byly konkurenceschopné v násilně, bez etiky a morálky tvořeném globalizovaném světě. Proto žije mýtus o růstu rádi růstu a současně pravda, že se ztrácí to, co člověka dělá svobodným. Proto expanse Číňanů pomocí investic do Evropy způsobuje strach, proto se dnes nazývá útokem na místní hospodářství, zabaleném ve špionáži, vedené ne podnikateli, ale státem řízenými manažery - automaty bez morálky a vlastní identity. Přitom Západ pokrytecky zapomíná přiznat, že například emise CO₂ z čínských uhelných elektráren na jednoho obyvatele jsou nižší, než například emise německých elektráren. Vše, co dnes Čína dělá, Západ hodnotí jako diktaturu. Je přitom zcela jedno, zda se jedná o ekologii, hedvábnou stezku, či iniciativy v Africe, nebo Huawei. Dnes máme koronavirus. Co bude zítra?

Dnešní strach nás zbaví posledních politicko – hospodářských instrumentů kolonialistů a my se staneme obětí toho, co Sigismund Šlomo Freud (1856 – 1939), lékař, psycholog a zakladatel psychoanalýzy nazval das Umheimliche: odvrácenou stranou důvěrně známého, děsící svou zlověstnou a zároveň povědomou povahou. S prokázaným deficitem vrozené solidarity člověku s duší se čím dál rychleji dostáváme na periferii budoucnosti. Na ní jsme s pravděpodobností hraničící s jistotou již infikovány představou, že zlaté dobré časy patří minulosti. To nám již léta indikuje i mapa ČLR v kancelářích, kde ČLR je v centru a malinká Evropa na konci levé strany mapy. O stížnostech, že ČLR v ČR málo investuje, nemluvě.

2) Koronavirus urychlil digitalizaci společnosti, veřejných akcí (výstav, soutěží) a umožnil zjistit úroveň myšlení a chování politiků a občanů v odvrácené straně důvěrně známého, děsícího nás svou zlověstnou a zároveň povědomou povahou. Tím bylo umožněno zvětšit rozštěpenost společnosti a tvorba nových, nepříjemných otázek: Bylo dříve lépe, když svět byl bipolárně uspořádán, kdy bloková konfrontace garantovala geopolitickou rovnováhu, a ne čistý strach? Kdy každá strana věděla na čem je, t.j. v konkurenčním boji systémů.



3) Z hlediska filozofického, kdy platí prakticky ve všech kulturách, že život je cesta, a proto život obsahuje vždy riziko, existuje kategorie ontologické nouze. V té se nachází čas od času každý z nás, bohatý i chudý. Dnes se nachází velká většina z nás v nouzi, politici a občané neznají sílu ticha, vymýšlejí pořád něco (prý) nového, ale ne podstatného, aby skryli strach a svoji malomyslnost. Malomyslný člověk neřeší problémy. Reaguje na situaci pouze s pomocí odborníků a tzv. expertů. Koronavirus přitom dokazuje otevřenost situace. V ní se nachází mimo jiné i důkaz významu konzumu pro neautentického člověka: opotřebovávání a jeho zničení. Člověka již neschopného uvědomit si, že dobro není předmět, že nemá okraje a musí se zrodit v člověku. V českých školách by mohlo být v této době vysvětleno například, co měl na mysli Patočka, když mluvil o třech životních pobytech. Protože se blíží připomínka konce druhé světové války, tak i význam tzv. frontového zážitku. Tj. situace, ve které člověk ztrácí všechny jistoty a začíná bytostný rozhovor sama se sebou.

Koronavirusovo zpovědní zrcadlo nabízí uvědomit si, že plánovat budoucnost člověka determinovaného od probuzení do usnutí pomocí známých systémů a struktur historismu vede do pekla, podobně jako směrování politických šípů proti Číně a Rusku. Státní politika bez vlastních idejí, s deficitem solidarity a přebytkem politikaření před koronavirusovým zpovědním zrcadlem nutí člověka s duší k rozhovoru na kost pravdivému. Ten na oplátku dovoluje naději na štěstí, koexistenci vědy a víry a možnost vyhnout se pasti myšlení, do které se mnozí dostali, neznající odpovědi na otázky: Jak se věci mají, a co s tím? Proč muž, který věnuje ženě pozornost, stárne pomaleji. Proč existují všechny verze budoucnosti? Souhlasu netřeba.

Jan Campbell