Svátek má: Julie

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Kam kráčí levice

Nejsme sami, kdo si klade tuto otázku po volbách, ve kterých tradiční levicové strany prakticky vymizely ze scény.

Francouzský levicový digitální týdeník l´Obs (dříve Nouvel Observateur) se pokusil vytáhnou šest hlavních ohnisek současných bojů progresivců. Předkládám to s pár doplňujícími poznámkami.

Základní příjem

Právo všech členů společnosti dostávat bez dalších podmínek určitou částku. Některé prvky přejímají i liberálové, jako „negativní daň“ Miltona Friedmana, která se nakonec uchytila. Je to státní příplatek pro příjemce mzdy, která je menší než stačí pro slušnou obživu (menší než stanovený limit). Jiné názorové proudy vycházejí z vyhlídky rozpadu industriální společnosti, ve které je práce vytlačována roboty (společnost post-industriální), a umožňuje tak přesměrovat energii lidí na obnovu životního prostředí a zanedbaných vztahů. Část levice to odmítá jako šidítko, které odvádí pozornost od kolektivních bojů a posiluje individualismus. Představitel francouzské levice „nepodřízených“ Jean-Luc Mélenchon varuje před uváznutím v pasti chudoby.

Obnova občiny

Výraz občina nebo komunitní vlastnictví (commune) je běžnou součástí různých hesel, ale málokdy je chápán v teoreticky zpracované podobě, za kterou dostala americká profesorka Elinor Ostromová roku 2009 Nobelovu cenu za ekonomii. Vyvrátila představu, že každý zdroj, který nepatří státu nebo nebyl privatizován, skončí bezohledným vydrancováním. Zkušenosti tradičních rybářských nebo pasteveckých společenství ukázaly pravý opak a představují příklady odpovědné participativní správy, která zajišťovala udržitelnost zdroje. Volné užívání společných statků našlo nové příležitosti v podobě wikinomics (postup otevřené spolupráce a volného užívání, který byl poprvé rozvinut nad projektem wikipedie) a dalších internetových platforem, včetně elektronických alternativních měn. Největší optimisté v tom vidí přísliby postkapitalistického světa, umírněnější pohled vítá příležitost pro oživení sociálního a solidárního podnikání, ale pro hrstku skeptiků jsou to jen hračičky na okraji dění.

Opak růstu

Sílí hlasy těch, kdo si myslí, že „udržitelný růst“ je protimluv. Hospodářský růst naráží na fakt, že Země je jen jedna a nelze ji přifouknout. Důsledky se vrší. Nejde jen o nějaké „zlomy“, jako měl být ten ropný, který zatím vyznívá spíše jako příval produkce, pro kterou klesá uplatnění. Klimatické změny hlásí, že Země přestane sloužit jako náš domov, pokud přečerpáme kapacity atmosféry a moří pro ukládání našich uhlíkových odpadů. Většinu fosilních paliv proto budeme muset nechat v zemi. Musíme zastavit obrovskou extinkci druhů, pro kterou marně hledáme v minulosti srovnání. Zabili jsme život v půdě a vystavili ji erozi, jejíž příkopy jsou kanály, kterými vypouštíme vodu z krajiny jako když z vany vytáhneme špunt. Je čas přiznat, že život má větší prioritu než zisk. Ekonom Herman Daly doporučuje ekonomii ustálené úrovně (steady-state economy). Z jiného úhlu k tomu přistupují zastánci jednodušších dostupných technologií (low-tech). Ohlas dostávají výzvy k dobrovolné skromnosti. Kritici mluví o planém romantismu, který si neuvědomuje sociální důsledky hospodářského poklesu.



Práva zvířat

Téma vstupuje na velkou scénu, dokonce už se objevil návrh funkce „veřejného ochránce práv zvířat“. Víc se toho ví o etologii a také se častěji seznamujeme prostřednictvím dokumentárních filmů s prostředím průmyslového chovu a jatek, takže veřejnost má větší představu, o čem je řeč. Je to konfliktní téma, protože proti posilování práv zvířat vystupují ti, kdo v tom vidí oslabování práv člověka. A proti křídlu „welfaristů“, kteří usilují o zlepšení podmínek hospodářského chovu, stojí „abolicionisté“, kteří jsou zásadně proti „vykořisťování zvířat“.

Identita

Další zamotaný problém, ve kterém vstupují do hry rasa, třída a pohlaví. Běžná je situace chlapa, který si doma vynutil dominanci, ale venku je utlačován kvůli barvě kůže, ale jen do doby, než se prodere do vedení banky. Tradiční levice by se soustředila na obranu práv pracující třídy, ale posunutí „identity“ do centra levicové debaty tuto funkci levice oslabilo. Nicméně už boj feministek nás poučil, že republikánský ideál rovnosti naráží i na jiné než třídní překážky. To nasvítilo i jemnůstky jako eko-feminismus, oceňující zvýšenou citlivost žen k problémům životního prostředí.

Participace

Nové technologie usnadňují spoluúčast na rozhodování. Kvůli častějšímu hlasování třeba o participativním rozpočtu nebo k otázkám, které by si zasloužily referendum, už netřeba běhat na náměstí nebo do největší haly ve městě. Internet mnohé usnadňuje, i když nenahradí přímé setkávání lidí. Může však sloužit jako nástroj organizace komunity a mobilizace nad nejrůznějšími výzvami. Někde uvažují také o tom, že nahradí volby losováním, aby zabránili reprodukci elit ve volebním systému (ty se opakovaně nominují navzájem). Ale podobné jevy se mohou objevit i v participaci, když podněty dávají stále ti samí, nadsazuje se naivně role konsensu a debata depolitizuje, takže se přeruší zásadní společenské spory, které mohly přinést řešení.
 
Zbyněk Fiala