Svátek má: Radim

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Jak potěšit politology a sociology

Když se mají lidé rozhodovat, koho popostrčí do Poslanecké sněmovny, je nejlepším rádcem obecná poučka o tom, že si mají přečíst aspoň zkrácenou verzi volebního programu. A zvolit tu variantu, která je jim ku prospěchu. Kdyby to ale bylo tak jednoduché.


Statistiky a sociologické průzkumy již dávno naznačily, že se jaksi neřídíme podle toho, kdo nám nabízí co, ale kdo se nám nabízí. A tak v krátkých dějinách České republiky volili lidé ze slabších vrstev třeba občanské demokraty, ba i odboráři se tací vyskytli, třebaže tato pravicová strana by nejraději odborům zakroutila krkem a dělnému lidu zkrátila i přestávku na oběd. Bylo to v době, kdy společnost našla novou demokracii a za pomoci nových ideologů a médií, spojovala obecně levici (nejen komunisty) s traumaty bývalého režimu. O což se část médií a ideologů ostatně vytrvale snaží dodnes.

Ačkoliv se mnozí politologové a sociologové začali skoro domnívat, že se postoje lidí začínají měnit, skutečnost je postavila opět před tvrdou realitu. Stačí několik hesel o dinosaurech (v mnohém ovšem byla pravdivá) a voliči prosadili do sněmovny Věci veřejné s tragikomickou činorodostí a koncem připomínající dopad  meteoru v Mexickém zálivu. Nicméně se někteří její členové ještě snaží vyškrábat z kráteru a tvářit se, že jsou dalším novým druhem v politice.

A nyní se nám znovu a znovu nabízí spíše kdo, než co. V době, kdy se země už letitě potácí v recesi nebo na jejím okraji, což drtivě dopadá na většinu obyčejných lidí, jsme bombardováni povrchními stupiditami o boji za demokracii a svobodu, nabuzující dojem, že každým okamžikem z Hradu vyběhne mančaft nových Lidových milicí. Tady musím paní profesorku Vladimíru Dvořákovou trochu poopravit, ačkoli s ní jinak vřele souhlasím, že kampaň je fádní a bez témat, a to v tom, že jisté emoce útočící na jednoduché pudy přece jen kampaň TOP 09 má. Ovšem platí i to, že se nabízí spíše kdo, a ne co - což opět dokládá lehce postpubertální Agent 009.

Dokonce se zdá, že většina nových stran založila svoji kampaň na nabídce svých vůdců, přičemž se za nimi skrývá pro běžného voliče zcela neznámé uskupení s neznámými cíly a mezi nimiž sem tam zazní známé jméno mezi neznámými lidmi. Takže jsme u marketingu, který nabízí povrchní hesla a nic neřešící nápady. Lze samozřejmě pochopit, že i to může mít lákavý obal, zvláště, když se hlavní parlamentní strany staly všeobecnými unavovači a snížily tak svoji přitažlivost.

To by však nemělo voliče odradit od jistého rozmyslu, od úvahy, která nabídka je jim nejbližší, která je nejpropracovanější a realistická. Měli bychom se opravdu rozhodovat podle toho, co se nabízí a nejen kdo se nabízí. A občas politology a sociology potěšit, že.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda