Svátek má: Jaromír

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Dvě poznámky

Při „listování“ zanedbatelného mála českých medií po otevření komputeru se vždy a rád zastavím u komentáře Zdeňka Zbořila.

Komentář z 10.10 byl nazván na webu Prvnízprávy.cz - Myslíme si, že v NATO jsou všichni přátelé, ale asi je to jinak, se přímo i nepřímo dotýká problémů, které jsem nastínil ve svém příspěvku K narozeninám VVP (7/8.10). Pro doplnění si dovoluji dvě poznámky pro případnou diskuzi (beze mne).

První poznámka se týká Náhorního Karabachu. V současné předválečné době, zatím bez velkého množství železa, bomb a raket, kterou ale charakterizuje již na plno probíhající tzv. válka hybridní, do níž patří i ignorování dění, obsahu a kontextu veřejně právními médii, nelze očekávat mírové řešení v Náhorním Karabachu. A to i přesto, že poslední zprávy z Moskvy tvrdí, že byl domluven klid zbraní a výměna těl raněných a mrtvých na obou stranách konfliktu k12 hodině dnešní soboty. Proč takové tvrzení a jaké může být řešení?

Z mezinárodně právního hlediska Náhorní Karabach je územím Ázerbájdžánu. Ten podporuje dnes již oficiálně člen NATO - Turecko, nejenom svými F-16. Z mnoha důvodu, o kterých se nebudu rozepisovat. Naděje, že by se Ázerbájdžán vzdal enklávy, se rovná nule. Z etnického hlediska obyvateli Náhorního Karabachu jsou Arméni. Z historického hlediska byl Náhorní Karabach vždy arménským teritoriem. Taková jsou fakta. Ta nabízejí jedno z mála řešení, které obsahuje historie Rusko -perské války z let 1804 až 1813. O ní se nedávno zmínil Vladimír Žirinovskij. Jeho pochopení historie odpovídá mému (doposud nezveřejněnému) a tím i hodnocení šancí na mír v regionu důležitém pro Ruskou federaci. Několik slov k válce.

Válka představovala jednu z mnoha válek mezi Perskou říší a carským Ruskem a začala sporem o území. Nový perský vládce Fát Alí Šáh chtěl upevnit nejsevernější oblasti svého království, dnešní Gruzii. Ta byla připojena carem Pavlem I. po rusko-perské válce z roku 1796 prakticky na vlastní žádost Gruzínů po té, co si vyzkoušeli život v Osmanské říši. Válka skončila v roce 1813 Gulistánskou dohodou (12.10.1813). Persie v ní postoupila Rusku Dagestán, Baku, Karabach, Gandžu, Širván, Gruzii a část talyšského území. Navíc Rusko získalo právo vydržovat válečné loďstvo v Kaspickém moři a ruský car nabyl výsady schvalovat nástup nového panovníka a potvrzovat jeho legitimitu. Na tyto události, včetně neúspěchu Britů ve výcviku perských vojsk, rychle reagovala britská diplomacie. Podepsala s Íránem v roce 1814 smlouvu, kterou si chtěla zajistit trvalý podíl při rozhodování perských vládců a spolupůsobit při formulování zahraniční politiky země. Britská správa v Indii přislíbila vojenskou pomoc v případě napadení jinou evropskou zemí. Britští instruktoři dohlíželi na chod armády, do které se snažili zavádět prvky evropského typu.

V této souvislosti doporučuji seznámit se s životem, působením a smrtí generála, překladatele (francouzských komedií a poesie) a člena rodu gruzínského knížecího rodu Cicišvili, Pavla Dmitrijeviče Cicianova (1754 – 1806). Ten 20. a 30. června 1804 vyhrál bitvu u Kanagiru a Ečmiadzinu. Dnes Vagharšapat, se nachází nedaleko arménského hlavního města Jerevanu. Je sídlem katholikose, hlavy Arménské apoštolské církve. V roce 1805 vyjednal Cicianov přijetí ruského poddanství chanátů Karabach na základě Kurekčajské smlouvy z 14.5, Šekinského (Scheki, 21. května) a Širvanského (Schirwan 27. prosince). Dále si dovoluji odkaz na ruskými vojsky prohranou bitvu u Sultanabadu (13.2.1812). Nemá strategický, ale historicko poučný význam. Jako poslední je odkaz na vraždu Cicianova a knížete Eristova během ceremonie předání Baku 8.2.1806. Oby byli zastřeleni bratrancem chána Ibrahim-bek.

Z uvedeného vyplývá, že mírové řešení přijde, až obyvatelé bojujících stran se opět stanou ruskými občany se svojí vlastní národností nezapsanou v žádném oficiálním dokumentu. Náboženské otázky včetně příslušnosti k církvi v době SSSR vyřešila idea komunismu a občanství SSSR. Každá velmoc, i regionální, kterou současná RF představuje, musí mít svoji ideologii. Tu se zatím prezidentovi Putinovi nepodařilo definovat. Nepodařilo se mu také odstranit jednu z klíčových chyb SSSR: nelogické národnostně - teritoriální dělení. To představuje minu, která může kdykoliv vybouchnout a tím proměnit veškeré úsilí prezidenta v prach a popel. Náhorní Karabach je pro prezidenta Putina podle mého hodnocení varováním i kvůli možnosti zvýšení vlivu USA v EU v kontextu podpory stavby a urychlení EastMed pipeline.



Podobným varováním je i Kyrgyzstán, a s ním spojená druhá poznámka.

Kyrgyzstán a jeho většinově sunnitsko orientované obyvatelstvo, jehož původ není dodnes zcela objasněn, ale které charakterizuje archetyp kočovného národa, představuje komplexní výzvu z mnoha důvodů. Zástupně uvedu tři: 1) V archetypu Kyrgyzů je ukotvena zkušenost získaná na začátku 13. století. Tehdy původní obyvatelstvo ustoupilo do hor, protože nemělo šanci na přežití v boji armádou vedenou Čingischánem. 2) Vojska carského Rusko neměla problém pastevce porazit. Tak v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. S Čínou je spojena historie Ujgurů. Ti na počátku 9. století n.l. ovládli většinu Střední Asie (včetně Kyrgyzstánu), Mongolska a částí současného Ruska a Číny. Ujgurové jsou dnes aktuální výzvou pro ČLR a USA. 3) Tři zdánlivě si protiřečící fakta: A) Slovo -stan je slovo v perštině a znamená místo nebo země. B) Čtyřiceti paprskové slunce na kyrgyzské vlajce, v jehož středu je koruna jurty (tunduk), je odkazem na Manase, legendárního hrdinu v jednom z dávných turkických destanů, který spojil 40 kmenů proti Ujgurům. c) Kyrgyzstán má velké vodní bohatství. Na něm jsou závislé Uzbekistán, částečně i Kazachstán. Připomínám největší kyrgyzskou řeku Naryn (535 km) s nevyužitým potenciálem pro stavbu vodních elektráren (kaskáda 9) v době post SSSR.  K vodnímu potenciálu se řadí povodí řeky Tarym, úmoří jezera Issyk-kul, kazašské jezero Balchaš a celkem cca 750 kyrgyzských jezer a přehradních nádrží s celkovou plochou 6836 km², což je 3,4 % rozlohy země. O dalším přírodním bohatství Kyrgyzstánu, nemluvě.

Jazykový a psychologický archetyp Kyrgyzů a s nimi spojený archetyp kreativity a řízení vnitřního a vnějšího stresu nedovolují Asii neznalým Evropanům pochopit například vztah k půdě, vlastnictví a výchově, o demokracii nemluvě. Ne nadarmo se traduje: Азия, это дело тонкое. Osobní zkušenost s přístupem EU, USA, WB a dalšími v 90 létech k zemi mi dovoluje nedivit se současnému dění. Dovoluje mi však vyjádřit obavy z představitelné budoucnosti Kyrgyzstánu, Kazachstánu a dalších států, samozřejmě i vztahu EU s nimi. V boji USA, ČLR a RF o vliv v této strategicky důležité části Asie nemá EU šanci, ani jako zprostředkovatel. Proto není na místě finanční či školicí pomoc v demokracii. Evropa dostává ale kvalitní šanci se učit z dění v Kyrgyzstánu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Jeden z důvodů, proč se neradovat z členství v NATO

Jeden z důvodů, proč se neradovat z členství v NATO

Jan Campbell 

18. srpna 2023
V dávném mládí jsem s přáteli rád zpíval písničku - Ze známých důvodů. Byla to doba radosti po setkání s Karlem Hálou, předtím s Ray Charles, doba naděje zamilovat se po uši a zapomenout na všechno, kromě čisté lásky.

Мír a 77, a ničeho nelituji

Мír a 77, a ničeho nelituji

Jan Campbell 

15. srpna 2023
V neděli, během jednoho z mnoha zamyšlení nad ilustracemi a řazením 16 článků na téma Mír, napsaných autory s Německa, Rakouska, Ruska, Kazachstánu a Česka, které...

Nápověda nepoučitelným

Nápověda nepoučitelným

Jan Campbell 

3. srpna 2023
V posledním příspěvku – Nepřilévám benzin do ohně, ale… jsem naznačil několik důvodů, proč bychom se měli věnovat jiným realitám a pravdám, než těm, které jsou nám nabízeny politicky korektními médii.

Nepřilévám benzin do ohně, ale…

Nepřilévám benzin do ohně, ale…

Jan Campbell 

31. července 2023
Po dotazích čtenářů reaguji na příspěvek (29.7) profesora medicíny a kardiologa Josefa Veselky (1965) - Diagnóza: Proč stojí za to znovu se vyjadřovat k válce na Ukrajině.

Střípky z Piavy

Střípky z Piavy

Jan Campbell 

15. července 2023
Nebudu vysvětlovat, co se skrývá pod názvem Piava, proč do dnes pokračují setkání zkušených, ale v době žvanění nepotřebných profesionálů, kteří se znají od Piavy, jak říkával nebožtík, Miroslav Polreich,...

Vysoká hra

Vysoká hra

Jan Campbell 

26. června 2023
Zřejmě pro mnohé neočekávaná hlášení a rozhodnutí (?) Prigožina vydat se z fronty na cestu do Moskvy a na její půlce vrátit se a současně (prý) přestěhovat se do Běloruska mi narušilo program jednání.

Kdybyste měli na výběr, na post premiéra ČR byste zvolilli: