Svátek má: Alexandra

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Dárek, který nic nestojí

WEF 2019 v Davosu (22–25.1), 49 v pořadí a na téma Globalizace 4.0: formování globální architektury v době průmyslové revoluce 4.0, otevřel prezident Švýcarské federace Ueli Maurer tézí: Jenom v dialogu elit a občanů je možné tvořit globalizaci.

Vážený prezident ignoroval skutečnost, že žijeme v prostředí charakterizovaném nejenom absencí důvěry a komunikace, multipolaritou, ale i multikonceptualismem s různými mocenskými ambicemi a hodnotami. Přijetím principu konkurence bez regulace se zmenšuje potenciál pro spolupráci, mizí potenciál dialogu, zvětšuje se riziko konfliktů a zmenšuje se ochota a možnosti řešit globální problémy. Ambice WEF 2019 neodpovídají realitě prostředí, ve kterém se koná.

Nehledě na oznámenou účast přibližně 3 tisíc účastníků ze 110 zemí světa, z nich 60 hlav státu nebo vlád, 1900 business lídrů, více než 200 masových medií, 50 členné ruské delegace, stovky účastníků mladé generace, občanských sdružení apod. (kdo jim platí pobyt nevím, mohu si ale představit) nebudu dnes investovat více času na komentování fóra. WEF již dlouho není tím, co bylo a rádo by dále bylo. Dožije li se 50 let, ať je rádo. Radost budou mít účastníci s kvalitativně nižší úrovní, velkými ambicemi, silnými slovy a tlustou peněženkou, kterou milují i doprovázející dámy. Ty a WEF nemohou ovlivnit vývoj dění ve světě, ovlivnit procesy přijímání osudových rozhodnutí v USA, Rusku a ČLR. WEF nemůže ani přispět k organizaci (prezidentem Maurerem požadovaného) dialogu mezi elitami a občany.

Nebudu investovat čas ani na komentování mezistátní smlouvy Francie - SRN, dnes podepsané v Cáchách v den 56. výročí uzavření tzv. Elysejské smlouvy. O nové smlouvě jsem věděl téměř tři měsíce před jejím podepsáním. Když jsem diskutoval novou smlouvu s několika známými, nikdo mi nevěřil. Proto jsem nic nenapsal a nezveřejnil. Skutečnosti, že poslanci EP o její přípravě veřejnosti nic nesdělili, že se o smlouvě v EP nediskutovalo, a že po podepsání smlouvy jsem v evropských mediích nečetl analýzu rizik a dopadů, mluví samy za sebe. Rizika a dopady vyplývají ze skutečnosti, že o přátelství mezi státy je možné hovořit pouze v homeopatických dózách, že paralelně ožívá historická animozita mezi Francii a Italií, a že bývalý šéf stratég prezidenta Trumpa, Steve Bannon připravuje půdu pro založení centra evropských populistů. Bude pravděpodobně v klášteře Kartaus - Frisulti, poblíž Říma. V klášteře Benediktýnů a Kartausů žije 83 letý šéf a cca čtyřicetiletý vyznavač Steve Bannona. Nevylučuji, že v budoucnosti uslyšíme více o konjuktuře v tomto malebném místě.

V kontextu výše uvedeného a argumentu o nemožnosti opravdového přátelství mezi státy doporučuji lehčí lekci. Tu představuje srovnání fotografii osobností, měst, výroků politiků, účtů za plyn, elektřinu, odpadů apod. vystavených v sociálních sítích před deseti roky a dnes.

Rok 2019 nabízí možnost si uvědomit osudový rok Islámu. Tím je rok 1979. Před 40 roky byl svržen Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr (1919 – 1980). Nahradil ho Sayed Rūhollāh Mūsavī Khomeynī (1902 – 1989), šíitský vůdce protišáhovské revoluce v Íránu. Po příletu z Paříže v lednu 1979, jako uznaný vůdce a nejvyšší náboženský představitel země (tzv. valije fakíh) vyhlásil Iránskou Islámskou republiku. S ní spojená islámská revoluce začala měnit život nejen v Íránu a regionu, ale i v EU. Známý je Khomeynīho výrok o hudbě: Hudba narušuje smýšlení naší mládeže. Není žádný rozdíl mezi hudbou a opiem. Obojí různými způsoby vede k otupělosti. Chcete-li, aby vaše země byla nezávislá, pak zakažte hudbu. Hudba je zradou našeho národa i našich dětí. Jako hudbě rozumějící (v mládí houslista), a proto hudbu milující člověk, s ním nesouhlasím.

Před 40 roky Mekku, město s přibližně 2 milióny obyvatel, nacházejícím se v západní části Saúdské Arábie, rodiště Mohameda, proroka islámu, a nejsvětější město islámu, obsadili extrémisti. V Mekka se nachází kostkovitá budova bez oken zvaná Kába. Ta byla dle islámského pojetí vybudována prorokem Adamem a poté znovu prorokem Abrahámem. Je historicky potvrzeno, že Kába již v předislámských dobách byla centrální svatyní arabských kmenů. V jejím jihozápadním rohu se nachází černý kámen – pravděpodobně se jedná o meteorit. Dle proroka Abrahama pochází od archanděla Gabriela. V předislámské době Kába sloužila k uctívání staro – arabských bohyní al-Lát, Manát a al-Uzzá.

Před 40 roky vstoupila sovětská vojska do Afghánistánu. Nebudu pokračovat ve výčtu, co vše se událo před 40 roky. Konstatuji pouze, že toho bylo hodně a vše se mění rychleji, než je mnohým libo. Z politického hlediska se změny jeví jako ne k lepšímu. To indikuje skutečnost, že naše společnost se nemůže, nebo nechce přiblížit k vyrovnání se s osudovým rokem Islámu, ani s lekcí Rusů v Afganistánu, novodobou migrací a historií. O historii osídlení Mekky a Koránu (súra 14, verš 37) nemluvě: Pane můj, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu – snad budou vděční! Sága dále vypráví: Když docházely zásoby vody, běžela Hagar celkem sedmkrát mezi pahorky Safá a Marwá, aby hledala vodu a vyhlížela karavany. Když se vrátila do svého stanu, našla vedle syna Izmaela zurčící pramen. Pramen existuje dodnes a je známý pod jménem Zamzam. O vodu se bude bojovat v představitelné budoucnosti.



Uvedené, a mnohem více vím z večerního studia Islámského bankovnictví a pojištění na IIBI v Londýně (mimo jiné v rámci přípravy na práci v EK), několikaletého pobytu v Malajsii, a ze spolupráce s německým architektem Dr. Bodo Rasch, konvertovaným muslimem. Ten dostával zakázky, o jakých neislámští architekti mohou jen snít. Připomínám projekt stanového města pro dva miliony poutníků v Mekce postavené z nehořlavého teflonu, a hlavní mešitu v Malajsii s kupolemi z kompozitního materiálu. Na projektech jsem spolupracoval rád, nejenom pod vlivem ojedinělé úpravy Mohammedovy mešity v Medině, ale i z důvodu zájmu o historii a funkci architektury. Lituji, že program Alláhův architekt: Němec Bodo Rasch a hypermoderní mešita (premiéra byla 27. 1. 2006 na ČT) není dostupný veřejnosti.

Lituji, že i v roce 2019 budeme svědky pokračování obchodní války mezi USA a ČLR, pokračováním snah o izolaci Ruska ve světě (což indikuje mimo jiné WEF 2019 v Davosu), ale i růstu množství a komplexity paradoxů, z nichž mnohé umíme popsat, ne však řešit. Jeden z nich představuje rozhodnutí ČLR zvětšit americky import: 1 trilión USD během 6 let.  Zvětšením importu z USA do ČLR prezident Si Ťin - pching dává možnost prezidentu Trumpovi vyhrát první kolo obchodní války. Tím mu ulehčuje cestu do příští prezidentské volební kampaně. Prezidentu Trumpovi zbývá dokumentovat výhru smlouvou. Tu očekávám v únoru t.r. Po té budeme mít možnost číst mnoho prezidentských tweetů a diskutovat o nich.

Bezprostředně po podpisu mnou očekávané smlouvy se objeví obsah smlouvy, tj. vítězství formou praktických otázek, platných i pro českou kotlinu. Na ně nebudou mít ve Washingtonu, Bruselu, ani v Praze odpovědi. O jaké otázky a odpovědi se jedná?  Následující krátká úvaha a představení statistických dat mluví za sebe a napomohou s odpovědí.  

Celkový export USA ve světě představuje cca 1,32 trilionů USD. Z nich připadá na export do ČLR podíl ve výši cca 9,2 % to jest cca 122 miliard USD.  Celkový export z ČLR do USA představuje cca 500 miliard USD, někdy se píše o cca 300 miliardách USD.

Na první pohled nabídka ČLR zvýšit objem nákupu amerického zboží se jeví jako kapitulace ČLR. Skutečnost je však následující: Rozhodnutí ČLR, zvýšit import z USA během šesti let do výše 1 trilionu USD, což odpovídá dvojnásobku exportu ČLR do USA, nabízí  první kontrolní otázku: Dovolí očekávaná smlouva zrušit sankce, nebo ne? Připomínám, že hodnotím smlouvu jako zásnuby, které neznamenají svatbu, pouze slib. Protože vím, že sliby jsou většinou chyby, jsem skeptický.  Druhá kontrolní otázka zní: Jestliže je ČLR ochotna nakoupit během šesti let zboží z USA ve výši 1 trilionu USD, jsou USA schopny, tj. mohou li, když ano, jsou také ochotny prodat zboží v takovém objemu? I tady jsem skeptický. Proč?

Připomínám pouze tři skutečnosti z mnoha, které si každý sám může převést do matematických úkonů a transformovat výsledky do odpovědi. Současná celková produkce sóji v USA představuje 22,8 miliard USD. Předpokládám, že se dá během šesti let zvýšit na 50 miliard USD. Současná hodnota produkce všech exportu-schopných zrnin produkovaných v USA představuje cca 80 - max. 90 miliard USD. Současná produkce břidlicového plynu představuje cca 70 milionů tun ročně. Celkem bylo v USA vydáno 11 licencí na produkci plynu. Ve výstavbě je 5 nových závodů, 2 závody jsou v likvidaci, 4 zmraženy do doby lepší konjunktury. Optimistický odhad prodeje plynu do ČLR s ohledem na nutnost zabezpečit závislost EU od USA, je 30 - 40 milionů tun ročně. Jinými slovy: cca 3 miliardy USD.  

Již teď je vidět, že USA nemohou nabídnout ČLR zboží v nabídnuté výši 1trilionu USD během 6 let. Zohledním li ještě nákup 300 Boeingů v hodnotě cca 40 miliard USD a budu li hledat dále, nepřekročím celkově hranici 180 - 200 miliard USD. To je max. pětina 1 trilionu! Krátce formulováno: USA nemají ve skutečnosti co nabídnout ČLR, aby se vyhynuly – v souladu se západní logikou, zahnání do rohu. Kromě toho: 6 let bude platit smlouva. Co bude po příštích prezidentských volbách, nevím! Podobně jako nevím s jistotou, co bude zítra.

Za to vím, že v červenci 2018 EK podepsaná smlouva mezi EU a Japonskem (EPA – Economic Partnership Agreement), odsouhlasená EP v prosinci 2018, má vstoupit v platnost 1. Února 2019. Smlouva, která v určitém slova smyslu nahrazuje (zapomenutou) TTIP a prezidentem Trumpem usmrcenou TTP, nezahrnuje RF a ČLR.  Protože smlouva prakticky míří proti USA, a mrtvá TTP se transformovala do TTP-11 (bez USA), také zvaná CTPP, bude zcela určitě mít dopady na EU. O nich, a o představitelných rizicích napíši odděleně. Dnes hodnotím předpokládaný výsledek WEF 2019, osudový rok Islámu a první kolo obchodní války mezi USA a ČLR jako dárek prezidentu Trumpovi pro vstup do již začínající nové prezidentské volební kampaně, který nic nestojí. Na druhé straně dárek nabízí ČLR čas pro upevnění pozice a modifikaci taktiky dovolující pokračovat v cestě a k cíli Made in China 2025. Proto bychom se měli z daru, který nic nestojí, učit. Souhlasu netřeba. 

Jan Campbell