Svátek má: Bořek

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Čínská lekce a Bella ciao

Minulý týden ministr zahraničí USA Mike Pompeo obvinil čínské úřady, že se zpočátku zdráhaly sdílet informace o koronaviru, díky čemuž USA zaostaly a dodal, že spolupráce s čínskou vládou byla plná zklamání.

Tímto nedokázaným obviněním podpořil ministr Pompeo ty, kteří brojí proti ČLR a myslí si, že virus tam má svůj počátek. Málokdo si však uvědomuje, jaký je rozdíl mezi počátkem a začátkem, a kdo je autor viru nikdo neřekne.

Po vystoupení ministra Pompea následovalo prohlášení diplomata čínského ministerstva zahraničí na Twitteru. V prohlášení oficiální mluvčí čínského ministerstva zahraničí Žao Lijian vyzývá USA, aby byly upřímné, zveřejnily svá data a vše vysvětlily. Pro čtenáře, kteří nesledují zpravodajství, uvádím, že mluvčí referoval na prohlášení vedoucího Centra pro prevenci a kontrolu nemocí Roberta Redfielda. Ten dříve prohlásil, že v USA bylo několik případů, kdy u lidí, kteří údajně zemřeli na chřipku, bylo zjištěno pitvou, že mají koronavirus.

Střídání mluvčích ministerstva zahraničí ČLR (poslední briefing Žao Lijian byl 6.3) a také prostředků sdělování, čínská tradiční diplomacie dokazuje schopnost efektivně působit i na poli netradiční, tj. lidové diplomacie. Co mám na mysli?

Bylo by ode mne naivní očekávat, že se čínská diplomacie přizná k výbornému tahu na Washingtonskou branku s cílem připomenout mu potřebu chovat se více důvěryhodně a podle zbytku pravidel pořad ještě platících v mezinárodních vztazích.

V době práce na příspěvku ČLR a Asie již nejsou podle zveřejňovaných dat epicentrem epidemie. Počet vyléčených dovoluje žít naději, že první vlna epidemie bude mít menší ztráty na lidských životech, než jsou ztráty z chřipky nebo dopravních nehod. Za to ztráty hospodářské, psychologicko - mocenské a představitelné ztráty post – pandemické, o kterých se vůbec nemluví, dovolují žít pravdě, že po staru se žít opravdu nedá. A nabízí se otázka reinfekce.

Po léčbě virus buď vymizí úplně, nebo v organismu zůstane a bude špatně detekovaný. V takovém případě se nemoc může znovu objevit. Jinak neospravedlnitelné pumpování ohromného množství peněz do beztak již předluženého systému, případného znárodňování nebo účasti státu ve strategicky významných společnostech či podpor, bude moci pouze oddálit smrt globalizovaného hospodářsko – politického systému.

Do té doby budeme sledovat boj Evropy a USA s koronavirusem, možná i boj NATO s ním během a po ukončení blížících se cvičení. V neposlední řadě i boj o Olympiádu v Tokio. Rozhodnutí o ní bude s pravděpodobností hraničící s jistotou založeno na radě Světové zdravotnické organizace (SZO). Dojde li k brzkému otevření obchodních jednání mezi ČLR a USA ukáže čas a výsledek prakticky médii ignorované paniky v Bílém domě z13.3.2020.

Panika vznikla po šíření informace, že prezident Trump se setkal s nakaženými hosty a po odpovědi oficiálního představitele MZV ČLR, Gen  Shuan žurnalistům na dotaz, souhlasí li on s názorem kolegy Žao Lijian. Gen Shuan sdělil zvědavým novinářům, že v mezinárodním společenství, včetně USA existují různé názory na původ koronavirusu. ČLR je přesvědčena, že tato otázka vyžaduje profesionální vědecké prozkoumání a vyhodnocení. A k tomu přilil benzin do ohně otázkou, zda představují nezodpovědná prohlášení o původu virusu vysokými členy Kongresu USA, mající za cíl diskreditovat ČLR, oficiální pozici USA.

I málo zkušený v diplomacii ví, že taková reakce Asiata představuje lekci a úder do obličeje. To i v kontextu chvály ČLR dnes již opět kritizovaného slouhy USA, Světové zdravotnické organizace. Prakticky ve všech příspěvcích se zmiňuji o tom, že veřejnost se nikdy nedoví z oficiálních vládních pramenů, kdo je autorem virusu. Znamenalo by to prakticky vyhlášení války. A válka se dnes nevyhlašuje, nepotřebuje se vyhlašovat, protože již probíhá.



Lekce, kterou udělil pár čínských diplomatů - Žao Lijian a Gen  Shuan ministru zahraničí Mike Pompeo, šířícímu neprokázané informace jasně dokazuje, kdo je dnes kdo na světové politicko – hospodářské scéně. Není každodenním jevem nejenom ve vztahu USA - ČLR, že by centrální moc bez souhlasu dovolila dát diplomatovi informaci na Twitter, kterou jiný diplomat nepotvrdí ani neodmítne, ale doplní ještě přímou otázkou, na kterou lze odpovědět pouze: ano, nebo ne. Lekci umocňuje prakticky bezprostřední zveřejnění domněnky v South China Morning Post, že virus byl přivezen do ČLR koncem října 2019 Američany v rámci 7 Světových letních vojenských her. Z jakých důvodů se v napjaté době obchodních jednání mezi USA a ČLR takové hry konaly a kdo prosadil pozvání a účast Američanů, opravdu nevím. Uspokojuje mne staré čínské přísloví: tonoucímu se nepomáhá.

Mezitím a na přání Italské vlády začala ČLR aktivně pomáhat Itálii přítomností lékařů, respirátorů a jiných zdravotnických prostředků. V pondělí by měla dorazit do Evropy dokonce továrna na jejich výrobu. Daruje ji zakladatel čínské společnosti Alibaba, pan Jack Ma. Odstoupil z funkcí, předal společnost do cizích rukou (10. září 2019), protože ve firmě splnil vše, co si předsevzal. Dnes pan Ma dokazuje potřebu solidarity. Ta zůstává i nadále významnou etickou výzvou pro všechny obyvatele Planety. K čemu solidarita vede, formuloval svého času diplomat, politik a šestý prezident Spolkové republiky Německo, Richard von Weizsäcker (1920-2015): Jen solidární svět může být spravedlivý a žít v míru.

Zmiňuji se v závěru příspěvku o solidaritě, protože jako soudržnost sobě rovných stojí v protikladu k představě panství a moci jednoho nad druhými. Společenský a technologický vývoj drasticky omezil počty pracujících v továrnách, oslabil možnosti skupinové solidarity a tím potřebu. Současně však schopnost soucítit mizí a emocionalita roste. Diskuze o tak zvané mezigenerační solidaritě nikam vedou. Proč? Z podstaty věci se nejedná o solidaritu v pravém slova smyslu: není vzájemná, dobrovolná a vymáhá se na základě zákona.

Člověku vrozená potřeba solidarity se dnes probouzí v Itálii v době jejího deficitu v klimatizovaném Bruselu. Probouzí se v doprovodu lidové písně sklízeček rýže bývalé italské provincie Terre d’Acqua (blízko města Bologna), prvně dokumentované 1906 v Mondine verzi, později adoptované protifašistickým hnutím Itálie a dnes často označovanou jako hymna komunistů, svobody a odporu, Bella ciao. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell