Svátek má: Lada

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Bude Nymburk znovu chloubou sportu?

Upříležitosti Lingiády, což byl mezinárodní tělovýchovný kongres Švédského svazu gymnastiky spojený s masovými tělovýchovnými vystoupenímive Švédsku v roce 1938, byl uspořádán pro účastníky z cizích zemí kurz moderních tělovýchovných metod v malebném táboře Malma-Hedu.


Většina delegátů byla u vytržení nad tím, co jimtábor poskytoval. Ale čeští zástupci si hned řekli: „Vždyť my máme něco podobného a mohlo by to být mnohem krásnější nežli Malma-Hed. Jeto náš Nymburk s parkem, tichým tokem Labe, záplavou zeleně, v níž jsou ukryta cvičiště a letní tělocvična v Tyršových sadech."

To jsou slova Augustina Očenáška, zakladatele nymburských tělovýchovných kurzů a velkého propagátora moderních směrů v sokolské tělesné výchově. Ano, Nymburk je opravdu městem velkých možností, neboť skvělé podmínky pro vybudování vzorného tělovýchovného tábora jej předurčily být střediskem našeho sportovního života, pravou olympijskou vesnicí Československa!

Po první světové válce v roce 1920 se stala nymburská Remanence skutečně středem tělovýchovného života, neboť sem byly přeneseny ústřední tělovýchovné kurzy pořádané ministerstvem zdravotnictví spolu s ministerstvem školství a národní osvěty. Za devatenáct let prošly těmito kurzy tisíce tělovýchovných pracovníků a po pět let se zde konaly též kurzy pro vedoucí fotbalového dorostu.

Za těchto skvělých podmínek pochopitelně stoupala i úroveň nymburských sportovců ve všech sportovních odvětvích. Košíkáři několikrát získali přebor ČOS a s úspěchem bojovali v lize, volejbalisté patřili mezi nejlepší v Čechách, vyrostli zde výborní atleti(Hořčic, Král, Paulů, Beneš atd.) a nastal rozmach vodních sportů. Zkrátka a dobře doba kurzů na Remanenci byla zlatým věkem nymburských ryze amatérských sportů.

Doba úpadku těchto sportů se datuje jednak od r. 1939, kdy byla Remanenci zasazena smrtelná rána přenesením všech kurzů do Třeboně, a jednak od vstupu Polabana Nymburk do ligy. V okamžiku, kdy se Polaban probojoval k nejvyšší metě, byl k němu upřen veškerý zájem veřejnosti a ostatní sporty živořily ve stínu slávy nymburské kopané. Remanence, po tolik let oživovaná tělocvičným ruchem, osiřela a pustla. Přešla válka a v prvních letech svobody zůstalo dějiště tolika krásných kurzů již jen ve vzpomínkách.

V roce 1948 v rámci sjednocení přešli závodníci DTJ do Sokola. Po sjednocení tělovýchovy a založení ČSTV nastává nová etapa rozvoje. V polovině 50. let je dokončena výstavba státního tělovýchovného střediska. Do Nymburka je přemístěn Tyršův ústav pro tělovýchovu a sport. Výstavba centra sportu pokračuje i v šedesátých letech. Z Nymburka se postupně stalo centrum sportu, které nám záviděla celá Evropa.

Vývoj však nejde vždy jen dopředu. Někdy se zastaví, jindy se ve spirále vrátí tam, kde už byl. A tak je před námi opět otázka.

Bude Nymburk znovu chloubou sportu?

Povede se realizovat projekt Olympijského centra? Najde se dnes v této zemi, kde se podpora sportu stala okrajovou záležitostí, dostatek prostředků pro Českou unii sportu na obnovu a vybudování takového centra? Nebo opět na nějakou dobu zůstane Nymburk městem ztracených možností?

Zdeněk Ertl