Svátek má: Doubravka

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Armádu čekají změny: Bez sportu to nepůjde!

Král Jindřich II. (1154-1189) zjistil, že se fotbalu věnuje stále víc lidí a tím zanedbávají královské záležitosti, mezi které patřil i výcvik ve střelbě lukem.

Rozkázal proto uvěznit nejen toho, kdo fotbal provozoval, ale i osobu, na jejímž pozemku se hrálo. Také později roku 1369 i francouzský král Karel V. (1364 – 1380) zakázal fotbal, protože oproti jiným sportům, jako lukostřelba či jízda na koni, zatlačoval cvičení ve zbrani. Od dávných věků si společnost uvědomovala spojitost sportu a branné schopnosti lidí i jeho vztah s psychickou odolností a zdravými sociálními návyky.

Škoda že to, co se vědělo už ve středověku, neví dnešní politické vedení naší země. Na nedávném zbrojařském veletrhu IDET v Brně ministr obrany Stropnický upozornil na vzrůstající bezpečností riziko. Slíbil nákup nové moderní vojenské techniky a vybavení. Trochu však pozapomněl, že každá mince má dvě strany.

Novou techniku naše armáda potřebuje. Ale kdo ji bude obsluhovat? Kde jsou všichni ti, co by vládli složitou technologií a byli k tomu fyzicky, morálně a zdravotně způsobilí? Již dnes je přijat do armády jen každý desátý uchazeč. Ostatní toho nejsou fyzicky schopni, natož aby si přinášeli technické znalosti a dovednosti, které dříve měl téměř každý kluk. Dnes neseženete ani řidiče do civilního auta natož pak někoho, kdo by měl předpoklady obsluhovat složitou a vysoce sofistikovanou vojenskou techniku.Koneckonců ani nábory Policie ČR nehýří pozitivními čísly, o jejich průběhu referovaly televizní reportáže a pohled to nebyl věru veselý.

Téma se netýká jen branných a branně-technických sportů, ale sportu vůbec. Jde o to, aby branci vůbec cvičit šli, aby byli výcviku schopni – tělesně, zdravotně, psychicky, sociálně– a aby byli i technicky zruční. Stav obyvatelstva je však takový, že na nějakou brannou, natož vojenskou připravenost, nemůžeme pomýšlet.

Dnes existuje branná povinnost, ale neexistuje vojenská ani soustavná branná příprava. Jediným reálným zdrojem branné připravenosti je sport a zejména branné sporty. Sportovní příprava však upadá. Vytrácejí se zejména technické dovednosti. Od sametové revoluce stát výdaje na sport absurdně snížil téměř o dvě třetiny. Na rozdíl od ostatních zemí, kde všestranný význam sportu pochopili, je u nás vývoj opačný. Přitom zavedení „vojny“, nebo jiného dlouhodobého výcviku vojenských specialistů v jakékoliv podobě, by stálo nejméně desítky miliard. Pomoc sportu o řád méně.

Stále ještě existuje základna, odkud by mohli všichni ti vojenští specialisté vyjít. A levně. Jsou třeba dobrovolní hasiči. Je to masa téměř 350 000 plně fyzicky a technicky připravených lidí. Jejich činnost stojí nejen na výcviku a pomoci řádným jednotkám hasičů, ale velký díl je činnost sportovní, v níž si nacvičují a upevňují fyzickou zdatnost a technickou zručnost. Zájem a podpora státu požárního sportu je minimální.

Je to právě sport, který historicky vždy sloužil a stále jako jediný slouží získávání zájmu o armádu i schopností v ní sloužit. Kde bude naše armáda v budoucnu hledat vhodné adepty k obsluze zbraňových technologií? Kdo bude mít zájem sloužit, když podpora sportu a zvlášť technických sportů je mizivá? Od Ministerstva obrany není podpora žádná a u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se většina těchto sportů dostala na samý okraj zájmu a některé nejsou podporované vůbec.

Sport představuje pro armádu základní hodnotu. Branně-technické sporty k tomu nabízejí obrovskou přidanou hodnotu. Může to být velká a připravená „záložní armáda“uchazečů – od řidičů, střelců, radistů, pilotů a leteckého personálu, výsadkářů, kynologů, potápěčů, hasičů, vojáků v záloze až po lidi školené v přežití za extrémních podmínek. Vyznají se ve složité  technice, v terénu, v mapách … ve všem pro armádu užitečném.

V současné době jsme svědky nadměrné implementace techniky do našich životů, tablety se stávají nedílnou součástí výchovy dětí. Ale musíme být na pozoru, abychom se my nebo naši potomci nestali svědky doby, kdy nebude možné si v naší zemi hrát, nebude kde si hrát a ani s kým si hrát.

Mobilem a tabletem válku nevyhrajeme. Jakoukoliv válku nakonec vyhrají fyzicky a technicky zdatní vojáci. Pokud však bude sport a s ním i technické sporty živořit jako dnes, budeme takové lidi hledat s rozžatou lucernou za bílého dne.

Zdeněk Ertl