Svátek má: Otmar

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Arktida a Papanin

V podstatě platí, že zákony našeho rozbouřeného světa nedovolují, aby výsledek velké bitvy byl předem určen.

Zastánci národních a materiálních hodnot převažujících nad politickými, a zastánci hierarchií a duchovních hodnot převažujících nad materiálními, bojovali po celá staletí mezi sebou bez možnosti ukotvit svá dílčí vítězství na delší dobu míru. V historickém a kontextovém pojetí řád mužského principu bojoval vždy a bude bojovat i nadále s řádem ženského principu, podobně jako je tomu v každém manželství nebo dnes moderním a možném, až 13 genderovém partnerství. Světe, (ne) div se!

Nebudu se rýpat do listopadových oslav v české kotlině a dění kolem nich. Z mnoha důvodů: statutu, vlastní životní zkušenosti, věku a v neposledním, i kvůli pochopení německého slova Endkampf (finální bitva). Motivy konce doby, ve které probíhá finální bitva a ve které žijí pravověrní Židé, zná velmi dobře i mně osobně známý mondialista a první předseda Evropské banky pro obnovu a rozvoj Jacques Attali (1943). Kromě něho i několik mně osobně známých ruských zastánců Eurasie se svojí drsnou cestou vertikály a nekolísáním zleva doprava. K uvedeným se řádí lamaisté a také čínské vedení. To setrvává v mystickém očekávání nově se rodícího.  Motivy konce doby koření ve všem možném, včetně politiky, hospodářství a každodenního života.

Kdyby v hlavách nad úžas (po)mazaných – výtečná formulace Felixe Černocha ve svém nedávném příspěvku v českénovinky1.eu nazvaném Dematematizace vzdělání - bylo trochu zdravého rozumu, věděli by politici, ministr kultury a také studenti o větě z nejdůležitější práce George Boole (1815–1864): The Laws of Thought (1854): V teorii pravděpodobnosti nemůže být sestavena žádná obecná metoda pro řešení otázek, která explicitně nerozpoznává nejen speciální číselné základy vědy, ale také univerzální zákony myšlení, které jsou základem všeho dokazování, a které, jakkoli jsou k jejich podstatě, jsou alespoň matematické vzhledem k jejich formě.

Uvědomění si obsahu věty nad úžas (po)mazanými by umožnilo mladé generaci vývoj schopností umění se ptát a požádat nad úžas (po)mazané, jak pracuje (jejich) myšlení, jak jejich myšlení přijímá rozhodnutí, nebo lze-li sociální jevy včetně bídy, náboženství a existence Boha podrobit logické analýze, volné od interpretace. Sami nad úžas (po)mazaní by mohli bez deprese, alkoholismu, někteří bez workoholismu, si uvědomit, že svět nemůže být výsledkem plánu člověka. Vše, co je možné, se totiž již někde odehrává. Tak učí kvantová matematika a mechanika. Nad úžas (po)mazaní dělají dojem, že vůbec nic neví o tom, co znamená Wissen ist Macht, latinsky Scientia potentia est, česky Vědění je moc. Tento nejpodstatnější a současně nejméně prozkoumaný rys sociálního života prvně dokumentoval ve svém díle Ali (596-661), poté Ferdowsi (940-1020), mnohem později Francise Bacon (1561 -1626) ve svém Meditationes Sacrae (1597), Thomas Hobbes (1588-1679) v latinsky napsaném díle Leviathan (1651), v angličtině vydaném 1668. V hebrejštině, biblických příslovích, Book of Proverbs (24:5) se to píše následovně: גֶּבֶר-חָכָם בַּעוֹז; וְאִישׁ-דַּעַת, מְאַמֶּץ-כֹּחַ.

Vědět něco víc o Arktidě než nabízí Wikipedie, neuškodí nikomu ze stávkujících učitelů, komentátorů o životě ve vatě v české kotlině, situaci v Sýrii nebo o začátku volebního maratónu na Slovensku. O stavu a dění v EU, EK, ČLR a RF, nemluvě.

Před několika dny byl spuštěn na vodu v St. Petersburgu ledoborec projektu 23550 nazvaný Ivan Papanin. O něm se v masových médiích prakticky nepíše, podobně jako se nepsalo o první plovoucí atomové elektrárně postavené v RF. Vlastními silami se přesunula na místo použití ve východní části Arktidy a spoluurčuje trend v atomovém a energetickém sektoru.

Podobně se v masových médiích nepsal (kromě 8.10.2017) a nepíše o konci dlouhotrvajícího posuzování výstavby nových amerických ledoborců. Dnes již víme, že nedávno Kongres USA rozhodl o financování prvního ledoborce po 40 letech pro Pobřežní stráž USA (USCG). Ledoborec je oficiálně hodnocen jako střední a byl pojmenován Hili. Tendr na jeho výrobu vyhrála společnost VT Halter a na vodě se má ledoborec objevit v roce 2024.



Problém nového ledoborce je v utajování jeho vojenského vyzbrojení. První projekt ledoborce italské loděnice Fincantieri, zabývající se stavbou jak válečných, tak civilních lodí, neobsahoval totiž žádné vojenské vyzbrojení. Podobně je tomu u ruských ledoborců. Jsou neozbrojené. Současná verze amerického projektu obsahuje ale minimálně umístění kulometů kalibru 12,7 mm. Ty požadovala Pobřežní stráž USA. Kdyby to ale bylo všechno, a nebylo to tak vážné, jeden by se mohl usmát, nebo dlouho smát. V čem je problém?

Nemohu vyloučit, že mocná americká ponorková armáda může rychle zničit celou ruskou neozbrojenou arktickou lodní flotilu. Situace je jiná, co se týče bitvy na otevřené vodě Arktidy. Tam je jí dnes málo. O boji nad vodou nebudu psát. Přestože nikdo nemůže vyloučit velkou válku mezi USA a RF jejíž výsledek nemůže být předem určen, neočekávám její úmyslný začátek. Američané jsou si vědomi této skutečnosti. Proto nebudou vyvolávat úmyslně velkou válku, ale budou provokovat menšími ozbrojenými konflikty Rusko i v Arktidě. V takovém případě se přiblíží (americká) kosa (ruskému) kamenu. Arktida se ohřeje tak, že i v Praze bude některým horko, špatně nebo dokonce umřou ze strachu. Proč?

USA do dnes využívají ledoborce k doprovodu zásobovacích lodí v Antarktidě. Tam se nacházejí různé vědecko výzkumné stanice a Bůh ví, co. Tuto funkci se USA snažili rozšířit v minulém roce s pomocí vlastní interpretace Konvence OSN o mořském právu. Odvoláváním se na svobodu plavby v mírových dobách USA požadovaly pro svá cvičení svobodnou plavbu ledoborce v ruských teritoriálních vodách. Díky zdravému rozumu admirála Pobřežní stráže USA, Paul Frederick Zukunft (1955), který ocenil riziko plavby ledoborce a nevylučitelné (technické a jiné) poškození, znamenající obrovskou blamáž pro USA ve světě, plán vojenských plánovačů nebyl realizován, prý ale jenom přeložen na výhodnější dobu. A tady je potřeba se zamyslet co znamená výhodnější doba, a analyzovat.

Poměrně důkladná analýza amerických potřeb ledoborců indikuje, že stačí čtyři, včetně nového Hili. Admirál Zukunft byl šéfem šéf Pobřežní stráže USA od roku 2014 do 2018. Nový, 26 šéf Pobřežní stráže USA, admirál Karl Schultz, má nové plány, podle motta: nové koště, dobře mete. Proto se objevil na stole požadavek na dalších 6 těžkých ledoborců. Celkem tedy, sedm těžkých ledoborců, protože Hill nemůže být v žádném případě označen středním ledoborcem. Ještě jednou připomínám, že ruské ledoborce nejsou vojenskými loďmi a mají výlučně za úkol zabezpečit velké množství infrastrukturních, civilních, průmyslových a vojenských objektů, včetně rafinerií, malých měst apod. ruské Arktidy.

Připomínám také, že USA nemají v Arktidě žádné hospodářské objekty podobné ruským. Jedno městečko s 5 tisíci obyvateli nepředstavuje nic ve srovnání s ruskými civilními a průmyslovými objekty v Arktidě. Proto militarizace ledoborců USA jejich začleněním do systému Pobřežní stráže USA a vzpomínka incidentu 60 let v průlivu Vilkického – nejsevernější částí Severní mořské cesty - představují vážnou výzvu pro RF a ČLR.

Pro informaci uvádím, že Vilkického průliv se nachází na severu Sibiře, spojuje moře Laptěvů na východě s Karským mořem na západě a oddělující Tajmyrský poloostrov na jihu od ostrova Bolševiku. Průliv je zhruba 130 km dlouhý, šířka měřená od Čeljuskinova mysu (Tajmyrský poloostrov) k mysu Tajmyra (ostrov Bolševik) je 56 km a hloubka je až 210 m. Průliv byl objeven v roce 1913 ruským průzkumníkem Borisem Andrejevičem Vilkickým (1885-1961).

Opět se ukazuje, že komu není rady, tomu není pomoci. Snaha USA se dostat do Arktidy s pomocí vojenské síly, hrozeb a provokací, případně i koupí Grónska a rozšiřování leteckých základen, bude marná. Nemám totiž pochyb, že RF bude mít v Arktidě brzo několik vojenských ledoborců. V době, kdy politici denně selhávají a nemají téměř žádnou důvěru u obyvatel, národní zájem v okamžiku lámání kůrek chleba budou ochraňovat a případně zabezpečovat vojenská, a ne politická rozhodnutí. Oba typy rozhodnutí nesou velké riziko: doposud nebylo ve skutečném boji vyzkoušeno působení starých a moderních torpéd v malé hloubce pod vodou a ledem způsobujícím hydroakustické problémy. Ty se USA snaží řešit dlouhou dobu i s pomocí vojenských cvičení ICEX (Ice Experiments). Rusové mají co dohánět, nejenom co se týče navádění torpéd. Zcela určitě ne ale, co se týče vojenského rozhodování, ochoty námořníků umřít za vlast a intenzivně rozvíjet vojenskou námořní strukturu, dovolující připravovat se na boj a podmořskou záchranu. Jméno ledoborce uvedené v úvodu příspěvku - Ivan Papanin a zelená k výrobě těžkých ledoborců v RF nasvědčuje tomu, že v Arktidě se otepluje kvůli lidské hlouposti. A nepochopení, že Vědění je moc.

Ivan Dmitrijevič Papanin (1894 – 1986) byl sovětský polární badatel řeckého původu. Mezi roky 1937 a 1938 velel výzkumné stanici Severní pól-1. Ta byla umístěna na ledové kře. Práce pod jeho velením podstatně obohatila hydrobiologické, magnetologické, geofyzikální a meteorologické znalosti arktické oblasti. Kra, která po obvodě měřila jen 3 km, byla hnána proudy na jih směrem k Atlantiku a urazila přes 2000 km během 274 dní. Během plavby se kra značně zmenšila, takže Ivan Dmitrijevič Papanin a jeho druzi museli být odvezeni ledoborcem. Tenkrát sovětským. Otázka: Koho budou brzo zachraňovat a odvážet ruské? Souhlasu netřeba.

Jan Campbell