Svátek má: Václav

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

22022022

Ať čtu zleva doprava, jak jsme zvyklí, nebo zprava doleva, jak je tomu v arabštině a hebrejštině, výsledek je na první pohled stejný a zajímavý.

Číňané kdysi psali odshora dolů a zprava doleva, dnes se čínština píše v řádcích zleva doprava stejně jako v Evropě. Rongo rongo z Velikonočního ostrova se údajně psalo tak, že lichý řádek se psal jedním směrem a sudý tím druhým z důvodů ekonomie. Tomuto typu psaní se říká bustrofedon.

22022022 se stane zákonem dekret, který prezident Putin podepsal včera večer. V televizním a emotivním projevu trvajícím cca 40 minut Putin ušel dlouhou cestu. Popsal východní Ukrajinu jako starou ruskou zemi a moderní Ukrajinu jako stát vytvořený bolševiky po revoluci v roce 1917. Poté vznesl obvinění proti Ukrajině a Západu. Prezidentův projev představuje exkurz do historie, kterou se snažíme ze všech sil přepsat, počínaje vznikem ukrajinského státu, o němž absolutní většina občanů kotliny nemá ani ponětí. Teze proslovu se shodovaly s Putinovým článkem O historické jednotě Rusů a Ukrajinců. Přiznání dvou lidových republik představuje minimálně pět významných událostí s následky pro EU a NATO:
  1. Zpochybnění prakticky celého bezpečnostního řádu v Evropě od pádu Berlínské zdi.
  2. Dříve či později EU i NATO budou muset uznat, že ruská vojenská velmoc má územní zájmy a historická práva, která jí náleží.
  3. V ukrajinsko-ruském konfliktu je pro USA nejdůležitější udržení vlivu v Evropě pod záminkou nové studené války, kterou podporuje řada evropských nesuverénních států.
  4. Studená válka v Evropě znovu propuká a jeví se mi, že nabírá na síle.
  5. Ukrajinsko-americký konflikt, který se přiznáním lidových republik vyostřuje, má již dnes významný dopad i na střední Evropu.

Současně připomíná: Rusko za posledních 170 let nevynechalo jedinou příležitost, aby se pustilo do války s jinou zemí, pokud z ní neočekávalo geopolitický prospěch. Od dob Kateřiny Veliké Rusko provádělo expanzivní politiku, a kolaps SSSR v roce 1990, na který nebyl nikdo v SSSR, USA a EU připraven, nelze ignorovat, tím více a dnes zneužívat.

Proto v této složité situaci musí Kreml pečlivě zvážit své možnosti a historické zkušenosti, aby se mohl správně rozhodnout, jak dál. To i proto, že v USA Republikáni se nyní snaží z ukrajinské krize vytěžit politický kapitál. Dlouho působili dojmem, že spolupracují s demokraty na schválení zákona se sankcemi proti Rusku. Rozhovory v pátek selhaly. To jen málo mění skutečnost, že Biden má pravomoc nařídit sankce jako první sám. Prosazuje politiku cukru a biče, protože chce udržet konverzaci s Putinem. Proto připravil tvrdé sankce, které chce vyhlásit v souladu s EU. Ta by měla vědět, že kompromisy nevedou ke změně paradigmatu a mají pouze odkládající účinek s  vážnějšími následky, než které by vznikly bez kompromisu.



Co bude dále

Po relativním vojenském zabezpečení a návratu politické a ekonomické suverenity bude v RF pokračovat a v lidových republikách následovat práce na získání intelektuální autonomie. Pokud mě paměť neklame, ruský politolog Michail Remizov byl první, kdo tento proces nazval intelektuální dekolonizací. Politické elity v EU a RF se totiž neodvažují přiznat, že současný ideologicko-vědecký světonázor, je zastaralý, je zaměřen na službu elitám jiných zemí a přináší většině obyvatel chudobu, zvýšení zadlužení, riziko války a občanských nepokojů.

Při analýze vojenských možností RF na Ukrajině v případě, že USA a Velká Británie donutí komika Zelenského v roli prezidenta v odcházení k válce, lze popsat tři základní scénáře: minimální přijatelný, střední a maximální. Kreml bude muset vyhodnotit a rozhodnout, který scénář je pro RF, pro něj osobně a nepoučitelnou a zbabělou Evropu nejpřijatelnější.

Nezáleží na tom, zda bude zřízen ruský protektorát nad Ukrajinou s proruskou vládou, jak se říká na Západě, nebo realizován úplný zánik Ukrajiny jako státu, jehož území bude rozděleno mezi několik dalších států. Každá z uvedených možností znamená konec existence Ukrajiny jako předmostí NATO namířeného proti Rusku. To lze považovat za vítězství. Kritériem hodnocení je především vojenská účelnost, nikoli politické a ekonomické otázky. To by si měli byrokraté ve Washingtonu, Bruselu a Praze uvědomit.

Příspěvek nemá za cíl popisovat scénáře, ale připomenout pravděpodobnost, že v RF se jako obvykle budou aktivizovat strany války a strany kapitulace. První z nich je stranou suverenity, druhou stranou parmezánu, tj. obchodu a globalismu. Předpokládám, že do prezidentských voleb se vláda jako obvykle přikloní k polovičatému řešení, tj. kompromisu. Ten ale znamená oddálení přiznání barvy a předem v příspěvku zmíněného. Proto klid nebude tam, ani v Evropě.

Ve světě dojde ke konjuktuře tzv. tajné války. Co mám na mysli? NATO a USA jsou schopné pouze bombardovat, ne však bojovat. Dokáže to i reakce po přiznání lidových republik RF. Proto je pravděpodobnost velké války malá. Za to existuje mnohem větší pravděpodobnost různých typů hromadných otrav, podobných té pěti Rusů v Bangladéšské republice, kteří pracovali na výstavbě místní jaderné elektrárny Ruppur. Nebo záhadná smrt tří Rusů, leteckých techniků, specialistů na Suchoje na základně indonéského letectva v Makassaru, 13. září 2010. Za záhadných okolností zemřeli udušením. Do třetice: V červnu 2011 se u Petrozavodsku zřítilo osobní letadlo Tu-134. Zahynulo pět ruských jaderných pracovníků, kteří pracovali v jaderné elektrárně v íránském Búšehru. Podle oficiální verze byla příčinou nehody otrava pilotů na zemi několik hodin před letem. Piloti mohli být otráveni před letem, když obědvali v přístavní kavárně. Skutečností ale je, že lidská historie nezná synchronizovaný infarkt u tří lidí během jedné noci, a že k úmrtí otravou či zadušením došlo s pomocí autorských produktů a vykonavatelů úkolu, kteří byli mnohem vyšší kvality a úrovně než v Albionu nebo v české kotlině toulající se Čuk a Gek. Osobně se domnívám, že zmíněná úmrtí představují část komplexní hybridní války, kterou kolektivní Západ zahájil proti Rusům v reakci na vojensko-technickou hrozbu pro Rusko. Tato válka se bude odehrávat na různých místech světa. Proto neuškodí si připomenout: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A – Být připraven!

Všeobecně dojde k inflaci otázek typu - co je v člověku a společnosti primární: duch nebo hmota? Jaké zájmy vedou lidi a jejich společenství - státy - v moderním světě. Ožije okřídlená věta Billa Clintona je to ekonomika, blbče, která se donedávna zdála být axiomatická. Skutečností je, že jakmile lidé ukojí svůj základní hlad, řídí se zájmy vyššího řádu. Láska k rodině, vlasti, touha po národní důstojnosti, osobní svobodě, ale také po moci a slávě. Hierarchie hodnot je v zásadě známá již dlouho, nejpozději od doby, kdy byla ve vědě zavedena slavná Maslowova pyramida lidských potřeb. Problém je v tom, že kognitivní kapitalismus tuto pyramidu pokřivil a vnutil prostřednictvím médií a všudypřítomných elektronických sítí filozofii nekonečného rozšiřování spotřeby, popírání historie, vlasti, genderu, víry, agresivní LGBT a Bůh ví, co ještě přijde? Dostal se do stavu anarchie a způsobil na globální úrovni ztrátu známých referenčních bodů pro většinu lidí. Proto se do popředí opět dostávají nikoliv ekonomické, ale bezpečnostní zájmy: nástroje vojenské síly a politické vůle, které to zajišťují.

USA a instrument NATO budou přinuceni odpovědět na otázku - Co je to vojenské odstrašování v dnešním světě? Je to hrozba poškození mj. informační infrastruktury? Co nastane, kdyby se tato infrastruktura zhroutila, co by se stalo se západními společnostmi? S vojenským odstrašováním souvisí otázka, co je to strategická parita? Jedná se o nesmysl vymyšlený v zákulisí? A co je kontrola zbrojení, o jejíž užitečnosti jsou mnozí z nás přesvědčeni? Je to způsob, jak omezit závody ve zbrojení, nebo nástroj k legitimizaci závodů, k vývoji zbraní, k vnucování zbytečných programů druhé straně? Jednou z posledních otázek nastoluje Západu přiznání lidových republik: Je demokracie skutečně vrcholem politického vývoje, když v nepříznivém prostředí je jako nástroj vyřazena, aby mohla být obnovena, až se změní podmínky a bude ji potřeba? Není to výzva k bezuzdnému autoritářství, nebo monarchii? Opravdu zanikne stát, jak si mysleli marxisté nebo liberální globalisté? Uvidíme, jak dlouho se EU udrží ve své současné podobě po přiznání lidových republik, které zkracuje její život.

V závěru si dovoluji žert, v němž je i kus pravdy. Není na čase pochopit, že předmět současného zkoumání - zahraniční, vnitřní, hospodářská politika - je výsledkem tvořivosti lidí a vůdců? Že je to umění? Popisujeme jako historici umění, určujeme trendy, učíme historii, děláme užitečnou práci národy a vůdce? Je pravda, že se často měníme ve scholastiky, kteří vytvářejí teorie, jež mají jen málo společného s realitou a fakty, a zkreslují je popíráním.

Podívám-li se na ukrajinsko-ruský konflikt z historické perspektivy, je zřejmé, že Německo bylo hlavní hrozbou pro Anglosasy a usilovalo o spojenectví s Rusy. Dnes je německá politika zmanipulována a vykonávána sborem loutek. Proto hlavním nepřítelem se stala RF. Protože ji nelze porazit ani srazit na kolena, loutkovodiči potřebují RF izolovat od Evropy další studenou válkou v moderním oděvu: Virtuální železnou oponou.

22022022 se stane příčinou konjunktury numerologů, astrologů a politologů. Přiznání lidových republik představuje historickou událost, která mj. rozbouřila čínskou síť a zastínila pro Číňany velmi důležité diskuse týkající se olympijských her. Nemám čas popisovat desetitisíce komentářů čínských uživatelů webu a sociální sítě Sina Weibo.  Zmíním pouze jeden, který mne zaujal: Dvacet let politické kariéry nebylo pro Putina marných. Poslední železný muž staré éry evropské politiky je nesrovnatelný s nováčky z mimoevropských zemí. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Je řešením krize demise současné vlády?

Ano
transparent.gif transparent.gif
42%
Ne
transparent.gif transparent.gif
26%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
32%